Zápisky učitele

Miliardář a magnát Jan Světlík, aktuálně bojující o důležitou část svých Vítkovic měl vždy popularitu, jako svou sestru, která mu pomáhala; mezi jeden z jeho obrazů patří ZACHRÁNCE MORAVSKOSLEZSKÉHO REGIONU, INOVÁTOR A VIZIONÁŘ, který dal ostravskému panoramatu VYSOKÝCH PECÍ novou tvář, v podobě MULTIKULTURNÍHO PLYNOJEMU, BOLT "TOWERU" VĚŽI, či technicko-herním učebnám nejen pro děti (U6). Americká pohádka, která kariéru řadového technika Jana Světlíka katapultovala až na jednoho z nejvlivnějších lidí v ČR, dnes dostává trhliny, kdy Světlík bojuje o jednu z nejdůležitějších částí svého holdingu Vítkovice Power Engineering, která má dluhy přesahující 2,3 miliardy korun. A tak ne zcela vítězný boj, kdy se nedá Světlíkovi upřít ozdravení podniku - dnes není zdaleka jasné, jak to všechno nakonec dopadne. Když jsem na jaře se svým FOTOKROUŽKEM ČERNOBÍLÝ SVĚT podnikl (dnes už legendární :-)) třídenní trip do Ostravy, kde kromě samotného fotografování nás celou dobu provázela n...

Kolo a kola miluji ve všech podobách už od malička: tříkolky, koloběžky, bmx, trek, horská či krosová... Na mé silničce (Vladan by řekl: až budeš mít horské kolo, tak to bude hornička) teď vyrážím každý den, alespoň na hodinku, udělat si dvacet, třicet kiláčků. Jedu si jak chci, zastavuji si kde chi, prostě si to fakt mega vychutnávám :-) Když mám pocit, že bych měl zabrat tak zaberu, když si chci odpočinout tak třeba i zastavím a odpočinu si. Dnes má cyklistická vyjížďka měla i vyšší cíl: jel jsem do Kožlan pro sobotní Lidovky :-) Na závěr několik fotografií z cesty :-)

Po delší době jsem osedlal svou silničku a jel se projet do okolí KŘIVOKLÁTSKÝCH LESŮ A HÁJŮ :-) Bylo krásně a mě se naskytl z mého silničního biku krásný pohled na mou zamilovanou krajinu. Tak jsem si říkal, že zrcadlovka je zrcadlovka, ale vždycky je lepší foťák v mobilu, než žádný foťák - díky můj milý HUAWEI :-)

Včera, před finále skoků do vody mužů, se dostal Vladan přes své celosvětové známosti na desetimetrový můstek, z kterého se skáče OLYMPIJSKÝ ZÁVOD. Vladan, ještě v opici po pařbě z ČESKÉHO OLYMPIJSKÉHO DOMU, se chtěl z vrchu podívat "na tu šílenou hloubku". Jenže když se koukal z můstku dolů, tak zakopl tak nešikovně, že se jeho tělo jalo cyklicky točit a Vladan v panice se snažil vybalancovávat situaci tak, že dostal "svoje body" do několika vrutů; bylo z toho desetinásobné salto s patnácti vruty a vodu prořízl Vlado jako nůž máslo, bez jediné vlnky. Rozhodčí si mysleli, že je to součást volných skoků a Vladan se  okamžitě katapultoval na křeslo horkého favorita na zlatou olympijskou medaili. Když vyplavával z hloubky, ptal se ho jeden z pořadatelů, z jakého státu je a Vladan naštvaně s plným nosem vody řekl něco ve smyslu: "asi REPUBLICA OF INDIÁN VOLE" (Vladan je snědší s indiánoinčučunovinetuovskými rysy v obličeji). Pořadatel to pochopil tak, že je ze...

V pondělí jsem byl ve Fotokomoře - nádherně tam bylo uklizeno, jako vývojku jsem použil jakýsi Ilford Fixer (super - nevylívat) a jako papíry jsem použil nějaké staré ilfordy 20x30 (taky super). Vzal jsem si domů jednu fotku, kterou jsem našel kdesi ve skříni v kabinetě... Jak se vám líbí místo, kam bude fotka upevněna? :-)))) Poprvé se účastnil vyvolávání taky můj syn a byl úplně fascinován - "tati, uděláme si komoru doma???" :-)

V LIDOVÝCH NOVINÁCH, 9.8.2016, v rubrice NÁZOR, otiskli můj sloupek (na blogu je uveřejněn 1.8. 2016 - PŘIDÁNÍ PENĚZ UČITELŮM) ohledně plošného zvyšování platů učitelům. Reakce na tento můj názor jsou různé - velmi kritické jsou ze skupiny učitelů v důchodovém věku a důchodců... Moje filozofie je motivovat učitele a dát možnost absolventům vůbec najít učitelské místo podle jejich představ.

Na OLYMPIÁDU je mnoho různých názorů. Olympiáda je "stavěna" z mnoha příběhů. Silných i příběhů slabochů. Smutný příběh Martiny Sáblíkové, kdy všichni teď háží špínu na každého, "Cyklisté" najednou tvrdí, že je to chyba Martina a jejího týmu.... Dopingové aféry (nejen) ruských sportovců. Nesportovní chování brazilských diváků. Špinavá voda v moři. Těžký cyklistický závod. Špatná organizace olympiády. Příliš klimatizované autobusy. Nebezpečno v Riu... Ale ta atmosféra je VYNIKAJÍCÍ!!! A cítí to i fanoušEk sportu, jako jsem já, sedící u televize. Silné příběhy, skvělé akce, dramata i happyendy. Emoce. Krása i ošklivost. Fair Play i podvody a slabošství. Duch, který opravdu není na žádných jiných sportovních kláních. Prostě OLYMPIÁDA :-)

Ve škole jsem si ji poprvé všiml při vánočním volejbalovém turnaji: vynikající volejbalistka Majda se "nedostala" do nominace ve své třídě, tak si "vytvořila" vlastní družstvo, složené většinově z programátorů. Programátoři mají s volejbalem problém. Ale Majda jako vůdčí osobnost si svůj tým postavila, trénovala ho, koučovala... Byl to výjimečný zážitek sledovat tým OUTSIDERŮ, KTEŘÍ SE NEUVĚŘITELNĚ ZLEPŠOVALI ZÁPAS OD ZÁPASU!!!  A bylo tu finále a já byl rád, že zrovna tento zápas jako tělocvikář nerozhoduji, nepískám a můžu si vychutnat každý balón tohoto skvělého mače :-) Majda hrála absolutně pro tým, atmosféra jak na olympiádě. Říkal jsem si, to jsou ty okamžiky každého člověka, když bojuješ o zlato, musíš tam nechat všechno, úplně všechno a zároveň si to užít, abys mohl říct, že jsi pro to udělal maximum. A je jedno, jestli hraješ finále školního turnaje či jsi na olympiádě! Po vítězném finále jsem Majdu potkal na obědě ve školní jídelně, poprvé s ní prohodil ...

Manželka mi na 14 dní odlítla do Kanady, tak se dnes začal zase po roce kariéru slaměného vdovce. Zatím dobrý, vaříme spolu, díváme se na olympiádu a pudeme ven na hřiště :-)

Od své maturitní třídy jsem dostal dárek - LET BALÓNEM. Na jednu stranu: mám závratě, vždy, když chodím po vysokých horách, musím se několik dní "rozchodit", abych některé úseky zvládl. V poslední době vylo medializováno několik tragických nehod s balónem (Texas). Na druhou stranu: vždy mě to lákalo - proletět se balónem. Když jsem to viděl ve VRATNÝCH LAHVÍCH, říkal jsem si, že to je zážitek, který bych chtěl zkusit. A když jsem od své třídy dostal letenky dvě - pro mě i pro mou ženu, docela jsem se na to těšil. Vše co se má stát, tak se stane: prakticky nám vyšlo vše: nádherná lokalita "mých" Beskyd, přelet nad Janáčkovým hradem Hukvaldy, skvělé počasí a nádherný zážitek v koši s mou ženou i s vychlazeným šáněm :-) Moc vám všem, mí studenti, děkuji. :-))))

Je po dešti a vysvitlo sluníčko. Kdysi jsem od jednoho svého kamaráda v Ostravě slyšel větu: "Vždy, když vysvitne sluníčko, tak já mám dobrou náladu." Musím říct, že na tom něco je!!! Před chvíli jsme byli v lese a pršelo. Teď jsme dorazili do chaloupky a udělalo se moc hezky - je hezky a ve mně, jakoby se něco nového, hezkého, narodilo :-)

Ten magický moment, který je jednou za čas...

Parádní sprcha :-)

V garáži jsme s Davídkem objevili dvě kola, pro Davího bylo sice pravda trochu větší, ale snížil jsem mu sedlo a vyrazili jsme do, asi pět kilometrů vzdálené nástupní stanice lanovky na Pustevny. Před námi dva docela velké kopce, David se s tím docela popral. Jenže v Ráztoce jsem zjistil, že nemáme s sebou žádné pitivo -  a David byl úplně KO...z prázdné peněženky jsem vyškrábal poslední dvacku a dal ji Davímu, aby si koupil půllitrovku Rajce. Za chvíli přišel s půllitrovkou vychlazené vody, prý to stálo dvacku. Jen mi bylo divné, že na dálku jsem slyšel, jak mu paní ve stánku říká: "příště mi to vrátíš...". Až zpět na chaloupce, jen tak mimićhodem při obědě, David s  plnou pusou prohlásí: "...hele, tati, on ten Rajec možná měl stát třicet..." David má našlápnuto na byznysmena :-) V pondělí do stánku samozřejmě půjdu a deset korun uhradím.

Kdy jste si vydělal své první velké peníze? "...a musím vám říct, že mít ten balík na účtu není příjemný pocit. Zaprvé, když leží v bance, tak se každý den probudíte a máte méně a méně. A za druhé to sebou nese významná rizika: banka může zkrachovat..." Rozhovor s Jiřím Kejvalem pro magazín FORBES

Syn farmáře zkouší při posledním denním světle, než zapadne sluníčko, starý fichtl. Dívka za ním ho tlačí z kopce, utíká, dlouhý cop za ní vlaje. Motorka ne a ne chytnout, něco si brblá, ale nejede. Pak nahoru už jedou oba, on hrdě řídí s viditelnou majestátností, ona ho tak láskyplně objímá. Oba milenci jsou fyzicky krásní lidé.

Děda koupil novou chaloupku. Dnes, poprvé jsme na chaloupce s dětmi. "Budeme opékat ty špekáčky, co přivezl děda?", ptá se můj syn Davídek. "Ne synku, budeme tu celý týden. Bude ještě dost času si špekáčky pořádně vychutnat!" Mám radost, s jakým otcovským respektem působím na svého syna. Za hodinu ale dostanu takovou chuť na špekáčky, že zavelím - "jdeme opékat"!!! "Tati, nemáme žádné dřevo", prohlásí má dcera Julie. "Tak půjdem do lesa a nějaké nasbíráme", okamžitě kontruji. V lese se větví píchnu do oka. A zatímco děti poslušně sbírají dřevíčka, vlítnu s krvavým okem do jakéhosi bláta, kde se vyválím jako prase divoké. Připravujeme oheň, ale sesbírané dřívka okamžitě zplanou. "Na čem budeme opékat?" Ptá se můj syn. Moje žena rychle běží do lesa pro další dřívka. "Ukaž", odstrčím syna od ohně a prohlásím: "zálesák si vždy poradí, zálesák rozfouká i nerozfoukatelné!!!" Fouknu do skomírajícího ohýnečk...

Sedím na chaloupce, v dřevěném přístřešku a koukám se na Beskydy. Mám rád hory, pod Beskydama jsem se narodil. Je to paradoxní, telefonní signál tu skoro není, ale wifinu mám silnou, jako nikde jinde v ČR :-) Poslouchám svou oblíbenou jazzovou hudební stanici z Floridy a čistím houby, které jsme dnes nasbírali, když jsme skákli za chaloupku do lesa.

...a má žena mi ho hned zabavila a přečetla si rozhovor s Jiřím Kejvalem. Včera, když jsme dorazili do Ostravy a nechali děti u našich, jsme šli po dlouhé době do kina. Na Bourna. Mám rád akční filmy, jen mi v případě Jasona Bourna chyběl ve filmu nějaký silný příběh, zajímavá zápletka a originalita. Ale jsem rád, že jsem po dlouhé době mohl jít do kina mého ostravského mládí - kina LUNA!

...zítra  na chaloupku do Beskyd. Jdeme dnes, asi po pěti letech, se ženou do kina Luna v Ostravě Zábřehu na Bourna (podle agentky Julie Stiles se jmenuje naše dcera Julie :-)). S tátou jsme dali dvě lahve lahodné frankovky - pozdní sběr :-) Babička s dědou budou hlídat :-) Paráda :-) Možná pak zajdem ještě do místní kavárny :)

Od září dostanou učitelé přidáno. Nezasvěcený čtenář by mohl prohlásit: už zase? 8 (6+2) procent je pro začátek slušných. Rozhodně to jsou peníze, které se počítají a budou cítit v tom pozitivním slova smyslu v rodinném rozpočtu.  Jen bych měl jednu zásadní brainstormingovou připomínku: přidávání peněz plošným způsobem každému učiteli je malinko socialistické a zavání to oním zaopatřovacím zařízením. Ve škole je pouze post ředitele manažerský post. Proč nedat těch 8 procent řediteli, který by mohl podle svých měřítek a ohodnocení peníze každý měsíc rozdělit?  Nabízím zde konkrétní příklad: čtyřleté gymnázium, pět tříd v ročníku, cca 70 pedagogických pracovníků. Pokud by na každého pracovníka měl ředitel cca 2000 Kč měsíčně, znamenalo by to 140tis. Kč, které by mohl ředitel rozdělovat podle kvality práce, zásluh...Což činí přes jeden a půl mega za rok!!! A to už by byl obrovský motivační aspekt, který by byl dán do rukou ředitelům!!! Takže někdo by nemusel dostat nic, jiný...

Včera ráno, na chalupě, při snídani mi jen tak mimochodem dal můj švagr Jirka balíček kávy z Ugandy i s příběhem, jak se k této kávě dostal. Dnes už na balkóně v Praze si onu kávu vychutnávám: je opravdu lahodná a skvělá!

..., který jsem dostal od své studentky Věrky. Zároveň je mým hrnečkem nejoblíbenějším :-) Dobré ráno :-)