Zápisky učitele

 Můj syn: "táto, až budu velkej, tak půjdu do vysoký školy!!!" Moje dcera: "táto, já teď půjdu do vysoký trávy, jo?"

Jak už jsem několikrát psal, jsem vizionář. Byl jsem jeden z prvních, kdo měl mobilní telefon, jeden z prvních, který byl šťastným majitelem de facto prvního chytrého telefonu - iphonu. Teď jsem přešel k čínskému Huawei a zjišťuji, že z levné značky se stává luxusní a drahá ikona :-( Problém vizionářů je ten, že většinou pracují s pojmy a záležitostmi, které v aktuální čas nemají svou reálnou pozici; a z časového hlediska se nedá opřít o jasná fakta. Vize lze snadněji ukrást než hmotné  věci. Na druhou stranu naplněním vizí, i díky výše popsané nehmotnosti, lze vytvořit originální a silný  hlavní proud, kde ostatní budou hrát už jen druhé housle.

Sedím v křesle, děti už spí, poslouchám Jazz na WUCF 89.9 jazzandmore, čtu si páteční lidovky, popíjím dvojku červeného svatovavřince a je mi fajn. A domluvil jsem si kafe s kamarádkou, která mi bude povídat své zážitky z  cest :-) Skvělé!!!

Můj syn Davídek má kamaráda Káju; má ho moc rád, kvůli němu začal chodit na fotbal, aby byli spolu. Kája sice na začátku už hrál fotbal déle a líp (dodnes hraje lépe, Kája je velký talent), ale Davídek chtěl být s Kájou. Tento rok konečně hrají spolu. A oba kluci jsou rádi, že jsou spolu. Davídek se pomalu zlepšuje, ale vášeň pro hru mají oba kluci stejnou. Dnes se kluci po škole domluvili, že si půjdou zakopat. Když jsme přišli na hřiště, objevili se tam dva starší kluci, kteří navrhli, že bychom si mohli zahrát. Śel jsem do branky, Kájovi a Davídkovi krýt záda. Starší kluci se na nás dívali s despektem, ale když malý Kája dvakrát zpracoval míč jako malý Messi a Davídek důsledně bránil druhého kluka, bylo to už 5:1 pro naše kluky :-) Byl to krásný zápas a hádejte, kdo vyhrál??? :-)

Kolikrát na světě už byl pátek ráno? Znáte to, ten pocit, kdy začíná v pondělí pracovní týden a ten pocit, kdy na vás čeká víkend před dveřmi. Hezký podzimní víkend :-) Přeji vám dobré ráno!!!

Po dlouhé době jsem dostal dopis. Dopis napsaný perem od někoho, kdo mě má rád. Kdo ode mě nic nečeká. Kdo rád dává i dostává. Hezký obyčejný psaní o obyčejných věcech, které dnes vlastně působí úplně neobyčejně; mám z toho dopisu vesmírnou radost :-)

Po rozhovoru s několika z vás, čtenářů, jsem nabyl přesvědčení, že očekáváte radši humorné postřehy, články a fejetony...ale mně v poslední době přijde, že největší síla jsou obyčejné příběhy. Obyčejně silné, obyčejně čisté. A ty se vám snažím (někdy) svým psaním alespoň trochu přiblížit :-)

"Pohlreich je Pohlreich. A Porsche je Porsche."

Mám ve třídě děvče - Kajče, vynikající florbalistku, sportovkyni Bohem nadanou. Dnes reprezentovala naši školu v atletice, poháru Corny, kde podala vynikající výkon a strčila většinu atletek ze všech škol do kapsy. A ještě k tomu celý školní atletický tým po celou dobu hecovala a povzbuzovala (jak je jejím zvykem). Kajče, jak už jsem tady někdy psal, je "SVÉRÁZ NÁRODNÍHO LOVU". Mám takových děcek ve třídě více, a jsem tomu moc rád! Jsou to lidé, kteří už teď jsou velké osobnosti. Lidé, od kterých se učím. Je fascinující, že souhra okolností, náhoda (možná životní osud) mi dává takovou šanci a možnost, na mé cestě životem, takové lidi potkávat, bavit se s nimi, učit se od nich. Když Kajče na konci letošního školního roku hrála s naší třídou školní florbalový turnaj, přišel si jeden z florbalistů z jiné třídy stěžovat, že Kajče proti němu hrála příliš tvrdě. Chtěl jsem na to reagovat, ale pohotovější byl florbalista z jiné třídy, jeden z nejlepších na škole, který mu řekl:

Dnes, na jedné z infolinek, kam jsem volal, po představení mého jména, došlo od operátorky k reakci: jé, nejste ten slavný učitel XY??? Tak, teď už jen čekám, až se po mě budou otáčet holky na ulici a konečně můžu říct a zazpívat: " Jsem slavnej, jsem slavnej, slavná je květina, včela i čmelák :-)"

To album musím mít. Koupím si CDčko a stáhnu si ho do mobilu a budu ho poslouchat. To, co jsem z něj slyšel je prostě skvělé!!! https://www.youtube.com/watch?v=BJfQZg7PtSk&list=RDBJfQZg7PtSk#t=197

http://zpravy.idnes.cz/video-jan-budar-s-kapelou-seznamoval-lidi-v-metru-fbp-/domaci.aspx?c=A150921_201839_domaci_fer

Konečně!!! Po týdnu jsem našel nutellu, kterou, přede mnou, má žena schovala, než odletěla na čtrnáct dní do USA. Ona vynalézá pořád více a více sofistikovanější skrýše  Emotikona smile  No, teď hlavně ji nesmím sežrat celou a nenápadně ji musím vrátit zpátky, jakoby se nic nestalo...

...a jedině se svým poradcem ohledně oblékání, estetiky, etiky a romantiky s Mr. Drr. Vladanem Včelkou PHD. VV. A jedině v Berlíně!!! :-)

A já skoro celý den strávil venku na atletickém ovále; je to někdy příjemná práce, ta ve škole. Ale náročná a únavná :-)))

...ale stejně je to - bude zajímavá zkušenost, učit v TV jenom dívky. Zatím jsem učil jenom dívky v chemii (byla to taková třída - MINERVA -samé dívky) :-)

Dnes se mi splnilo hned několik snů; na první setkání fotokroužku dnes dorazilo 15 studentů. Atmosféra z minulého roku se bude těžko překonávat, ale je skvělé, že najednou je tolik nových studentů s tím, že zůstali všichni z minulého roku!!! Moc se na to těším!!! Je to další výzva. I love my job :-) Taky mě navštívil bývalý  student našeho gymnázia, studující výtvarné umění, aby nakreslil na naši profláklou školní zeď nové grafitti; vymýšleli jsme, že bychom na školní pozemek přitáhli trabanta kombíka a nastřříkali ho a udělali k němu sloupek s cenou jako v autosalonu :-)

Dnes za mnou přišel Niki - jeden student z mé (maturitní) třídy. Včera přiletěl ze Srí Lanky (rodná země jeho tatínka) a přivezl mi dárky: super tričko se slony, hrníček se sloním pozadím a čaj (budu si dělat víkendové čajové snídaně). Byl to velmi krásný, intimní a dojemný moment; i proto mám tu svou práci tak rád :-)

Na zásah mého právního zástupce Vladana Včelky a jeho kanceláře upravuji text na vhodnou formu: "Dnes jsem, kvůli nemoci, měl poprvé v tělocviku třídu 1.D. Byly to samé dívky. Ještě nikdy jsem jen dívky ve skupině neměl, ale zvládnu to. Jsem profesionál a dívky vypadají, že jsou zodpovědné a pracovité žačky."

Fotbalista Limberský je velký talent, jehož základním problémem je jeho hlava. Jeho chování ukazuje na to, že je to dítě. A dítě potřebuje jasná pravidla, zákazy a tresty. Pochvalu. Empatii. Porozumění. FC Barcelona na Suareze a Neymara najala špičkové psychoterapeuty, kteří dlouhodobě na těchto "dětech" pracovali. Stejně tak potřebuje pan dítě Limberský někoho, kdo s ním bude mluvit a celou situaci mu trpělivě vysvětlí, aby jí rozuměl. Do té doby by pan Limberský neměl hrát fotbal (a tím pádem cokoliv reprezentovat) na žádné úrovni. Vše ostatní jsou jen kecy.

Je před oběm a já máchám na vodní lázni čokoládu pro oslavu narozenin mého syna a vytvářím polevu :-) Venku, na balkóně je hezky, tak čerstvo. Sluníčko svítí a je příjemně :-) Dopil jsem své druhé presso.

Na začátku prázdnin mi studentka Lucka půjčila knížku The Hunger Games, kterou jsem ve své rozlítanosti někde ztratil. Když jsem se na začátku školního roku Lucii omlouval a řekl ji, že ji koupím novou knihu, reagovala na to tak, že  mi druhý den přinesla The Hunger Games znovu, tentokrát v angličtině, že prý jsem proklamoval, že chci svou angličtinu oprášit (to je pravda). Prý ji ale nemám ztratit!!! Mám rád své studenty :-)

Našel jsem knížku, kterou jsem dostal od kolegy v Ostravě, když jsem odcházel do Prahy. Kolega Petr tragicky zemřel na konci prázdnin. To věnování, ten rukopis, mi připomnělo Petra se vším všudy, jak se choval, jak vypadal, jak mluvil. Ironií osudu je, že autor knížky, kterou mi Petr věnoval, také tragicky zemřel v podobném věku, jako Petr :-(

Přiznávám, že mám rád Zdeňka Pohlreicha. Přiznávám, že když jsem viděl sestřih posledního Ano, Šéfe, tak jsem plakal smíchy - obravdu to bylo lepší, než divadelní zpracování Blbec k večeři. A do třetice, přiznám se, že jsem byl ve velkém očekávání z celého dílu, který jsem včera večer na Primě sledoval. Pravda je, že příhoda s hrníčkem není nejsilnějším okamžikem celého dílu. Tím okamžikem pro mě bylo to, jak se pan Pohlreich vypořádal s učni kuchařského řemesla -byla to mistrovská ukázka práce s lidmi, s žáky učiliště, kteří rozhodně nepocházeli z rodin se skvělým zázemím. A výsledná večeře v luxusní restauraci, kterou učni připravili pro své rodiče, to byl koncert emocí. Emocí přesně akorát nadávkovaných, bez patosu a hysterie. A Pohlreich dokázal, že se dá dobrý Hollywood udělat i v Ústí, když je dobrej scénář s dobrým příběhem. A celým dílem znělo ono Formanovsko - Nickolsonovské "Aspoň jsem to zkusil" z Přeletu nad kukaččím hnízdem. Pro mě, jako kantora, to byl nejsilně

"Myslím si, že člověk si může poručit, když něco chce. Ale musí to myslet upřímně. Pak se mu z toho snad něco povede. Předpis na to není žádnej a nikdy nebude. Poněvadž nadiktovat si můžete, že třeba někam přijdete v osm hodin, nebo v deset. Ale v umění si nemůžete nadiktovat vůbec nic! Vy si to můžete jen potichu přát. A nesmí se taky o tom mluvit moc hlasitě, abyste se z toho nevykecali. To se může stát jedna dvě."                                                                                          Josef Sudek, fotograf "Kámo, každý člověk by se měl snažit, aby po smrti po něm zbylo alespoň párátko."                                                                                                                                                                                  Dr. Ňum, vietnamské přísloví -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Josef Sudek, mistr pan Josef Sudek

Všimněte si - první laptop v roce 1985 od TOSHIBY :-)

Už mi to přijde, že na IFU jezdím odjakživa, jako bych sám ten veletrh vymyslel a zrealizoval. Takže, i když jsem to po IFĚ odmarodil a dostávám se z toho ještě dnes, i když jsme tentokrát s Vladanem Včelkou nejeli Porshem, ale jen Mercedesem kabrioletem, i když mě tentokrát Vladan nepozval na rybí speciality a musel jsem si vystačit jen s dvěma cheesama z McNejedlého, byla to po všech stránkách nejlepší IFA, kterou jsme s Vladanem  absolvovali. A to vůbec nepřeháním. Jakoby to Vladan tušil, už když jsme jeli v Německu v bezlimitních rychlostních zónách na dálnici, Vladan mě šetřil a nejel svých oblíbených 301 km/h, ale jen 256km/h, čímž šetřil i své auto v místech kde sedí spolujezdec (já) , protože jsem tolik nebrzdil, jak u mě bývá zvykem (mě vůbec nevadí, že spolujezdec nemá brzdící pedál:-)). Minulý rok jsme byli docela zklamaní: žádné pecky od firem jako Sony, Samsung, LG, kdy bychom se posadili na zadek. A i těch pěkných holek ubylo, oproti roku 2013. No posuďte sami:

Paní doktorka: "A kde učíte?" Já: "Na Arabské" Paní doktorka: "A co učíte?! Já:"Chemii a tělocvik" Paní doktorka:"A nemohl byste někdy později vysvětlit mé dceři anorganické názvosloví? Znáte to, trochu puberťačka, trochu na to kašle..." Já:"Jasně:-)"

Na to se mě přes chat v mobilu včera zeptala jedna má kamarádka. Ona je totiž právě teď někde u Vietnamu. IFA je veletrh spotřební elektroniky, konající se vždy na začátku září v Berlíně, který začínal v prvním polovině dvacátého století jako veletrh rozhlasové techniky. A jak vývoj šel, dnes se na něm představuje vše, co se de facto elektroniky týká: mobily, počítače, tablety, televize, reprosoustavy... Proč jsem byl už potřetí (tedy tradičně) na veletrhu IFA v Berlíně? Jsem vizionář, a propojení reality s tímto technickým světem mě vždy fascinovalo. A mě osobně zajímá propojení techniky s mou učitelskou prací; tedy překonalo, na poli elektrotechnickém, už něco klasickou černou tabuli a křídu??? Můj názor je, že zatím tabule a křída překonaná není. Tím nechci říct, že opovrhuji projektory, tablety, multimediálními tabulemi...Ale stejně jako nelze okamžitě přeskočit od analogové fotografie k digitálu, či sveřepě se držet pouze klasického kinofilmu, tak nelze zcela zabetonovat kl

Minulý rok jsme uvažovali s ženou o tom, že by náš šestiletý synek měl začít dělat nějaký sport. A protože kamarádi ve školce kopali fotbal, chtěl náš Davídek začít chodit na fotbal. Rašíd - jeden z tatínků Davídkových kamarádů - mě přesvědčoval, dejte ho do Řep, je tam předpřípravka, přípravka...David začal chodit do předpřípravky k trenérovi Pepovi, kde děcka spíš dělají všechno možné, než aby jen hráli fotbal. A musím říct, filozofie Pepy byla opravdu, jak se říká "náš šálek kávy". Děcka dělala gymnastiku, míčovky, no prostě všechno možné. Nabídl jsem se Pepovi, který ještě s asistentem tatínkem Radkem vedl děcka, že bychom mu, jako tělocvikáři, mohli taky pomáhat; a byl to opravdu skvělý rok, kdy se v červnu stal zázrak - Davídek si zamiloval fotbal, ačkoliv fotbal byl až druhořadá náplň trénninků. V létě pak pořád blbnul s balónem... V červnu pak s námi mluvil Pepa, že by David měl jít dál, do starší kategorie. I proto, že jsem tělocvikář, vím, že David není žádný Messi

Je to za 12 let podruhé, co mám ve své kariéře učitele nemocenskou (no, jednou jsem byl měsíc doma s přetrhanými vazy). Angína, antibiotika. Takže teď budu minimálně týden doma.

Tak dneska v kabrioletu hurá na IFU do Berlína!

Komentář mého jednoho kolegy k řetízku: " Já vím, že bratr sestřenice mýho prastrýce si ten řetízek strčila do prdele. Ale byl měděnej." https://www.youtube.com/watch?v=nlDEMtWBa7I

Tak to vypadá, že atletická mistryně světa Zuzka Hejnová, přijde k nám do školy, na Gymnázium Arabská , na den Osobností :-) Supeer. Den osobností pořádaný k výročí svátku 17. listopadu (na Arabské bude DO 18. listopadu) je školní akce, kdy do školy chodí povyprávět svůj příběh různé osobnosti z České republiky. Zuzku pozvaly na naši školu prostřednictvím jejich tatínka Tomáše Dvořáka dvojčata Dvořákovic :-) Díky holky :-)

"Někdy není na škodu mít v národním družstvu Milana Škodu". Poté, co Milan Škoda dal kvalifikačním  zápase druhý, vítězný gól proti Kazachstánu.

Dnes jedna kolegyně vysvětlovala našemu ajťákovi, co udělala s fleškou, která nefungovala. Z rozhovoru jsem pochopil, že nejdřív (včera) šla za výše zmiňovaným ajťákem, ten si s fleškou chvíli hrál a pak řekl, že data jsou zničena, že flešku může vyhodit. Dnes kolegyně na obědě s potutelným úsměvem řekla, že data z flešky má v počítači. "Jak?", zeptal se ajťák. "Neptejte se", odpověděla. A až po dlohodobém přemluvání a mučení řekla:"já tu flešku zahřála, rychle strčila do počítače a data stáhla." Všichni jsme vykulili oči, ajťák spolknul lžičku. "No co, vždyť jste říkal, že ta fleška nemá a potřebuje energii..." :-)

Já s kamerou, ona s koloběžkou, je pozdní odpoledne srpnového dne, to konec léta je :-)

Je krásný letní den, ty jen tak zevluješ po Praze a nasáváš tu atmosféru. Jsi lovec beze zbraní, jen s kamerou čekáš na ten svůj ROZHODUJÍCÍ OKAMŽIK. Vlastně na něj čekáš celý život...

Moje žena má zálibu a vášeň dávat na balkóně ponožky a moje trenky na šňůru bez kolíčků. A jelikož bydlíme ve dvanáctém patře, kde je poněkud větrno, sem tam se stává, že prostě jdu třeba z práce domů a za stěračem auta za barákem vidím mé trenky (už jsou teda suché). Jdu dál a na kanálu u vchodu jsou synovy ponožky. A do třetice všeho dobrého, na zábradlí přímo u vchodu vlají růžové plavečky od dcerky. Tento způsob sušení prádla nepostrádá prvky ze strategických her a prádlo (když ho tak postupně najdu a posbírám) je dokonale suché!!!

...jako by žádné prázdniny nebyly. Ale dobrý, na některé lidi (studeny i kolegy ) jsem se moc a upřímně těšil :-) Děcka doma celé prázdniny vstávala něco po šesté, dnes, kdy jsme všichni měli vyrazit brzo, prostě spala a my je nemohli se ženou vzbudit. Ráno byl trochu zmatek a nerv, nakonec dobrý, i když má žena dala skleničku s močí syna (pro doktorku) do batohu dcerce do školky...:-) ale jinak U mě dobrý :-)

Tak dnes, poprvé jako otec ve škole. Synek byl stejně nervozní a jistě stejně gumový v obličeji, jako jsem byl kdysi já :-) Pak rychle do školy, abych ještě stihl svou třídu - čekali tam  na mě a vypadalo to, že mají radost, že mě vidí. Já tedy měl radost, i když dva kluci chyběli. Příští týden budeme kompletní, snad...