Příspěvky
Synek je s manželkou na trhání zoubků (už se mu klubou nové). Zůstal jsem odpoledne s Julinkou. Chvilku na koloběžce, pak jsme nechali proběhnout želvy, pak si Julča hrála...Venku fučí a je docela zima.
Tak dnešní počasí vyřešilo za mě dilema, zda mám jet ze školy na kole, či nikoliv: vichr 150km/h, vánice jako na Aljašce... Nemáte někdo ještě nezazimovaný sněžný skůtr???
Byl jsem večer běhat, asi po pětidenní pause. Bolela mě noha. Dnes však to bylo dobré i když poprchávalo. Byl jsem kolem osmé, vlastně kolem deváté nového času. Docela tam fouká, ale vzduch je svěží. Po kilometru běhu i bolest nohy ustala. Pročistil jsem se. Do práce jdu jen v pondělí, úterý a ve středu. Pak máme až do pondělí Velikonoční prázdniny :-)
...kdyby se, čirou náhodou potkali? Pilot letu 4U9525 a dvě Češky, které byly právě propuštěny z dlouhého vězení. Všichni by se potkali třeba právě na letišti a osud by tomu chtěl, že by mluvili právě spolu!!! Dvě Češky, vyčerpané ale už navždy oslavující svůj život, těšící se na všechny své blízké. Mladé Češky, které prožily věci, o nichž nikdo nechce mluvit, natož na ně myslet. Češky, žijící dva roky v chudinských podmínkách, bojící se každou vteřinu o svůj život. A pak onen frustrovaný pilot, který má pocit, že vydělává málo peněz a že mu osud nedovolí splnit si jeho sen. Mladý Němec, žijící v jedné z nejbohatších zemí na světě, pilot vydělávající mnohem víc peněz, než je průměrný německý plat. Že všechno je proti němu!!! Co by si asi řekli??? Změnilo by to jejich životy??? Pravděpodobně by se nezměnilo nic. Je totiž otázkou, jakou psychickou chorobou pilot trpěl. A nemocní lidé jednají v závislosti na své nemoci. Nebo nejednají... Smrt 155 nevinných lidí je strašná tragédi
V pátek mě potěšily dvě zprávy ze světa fotokroužku. Jedna z dívek, chodících do fotokroužku, chce - uvažuje o možnosti udělat na téma: "Historie fotografie a digitál versus klasika" SOČku (středoškolskou odbornou práci). Druhá z dívek, chodící do fotokroužku, dostala nabídku dělat lektorku ve fotokomoře ve fotokroužku Domu Dětí a Mládeže Prahy 6 (DDM P6). To jsou zprávy, z kterých mám já, zakladatel fotokroužku klasické fotografie na našem gymplu, velikou radost :-)
V důsledku mé lenosti jsem si kdysi přestal do černého čaje dávat citrón i med. A teď zjišťuji, že když si náhodou čaj osladím a okyselím, že to prostě není ono! Nejradši mám po ránu černý neochucený čaj. Podobně to mám i s kávou; nejradši mám malé presso bez mléka i cukru. Fascinuje mě ta přirozená hořkost, syrová chuť. Maximálně si dám do french pressu (typ připravované kávy) trochu medu. Pokud piji čistou kávu, tak samozřejmě jde o to, aby tato káva byla kvalitní. Už mám některé vytipované kávy, které mi chutnají. Snažím se moc nepít granulovanou kávu, když už si mohu vybrat, spíš si dám turka.
Pro studenty na gymplu je nejlepší hodina tělocviku samozřejmě ta herní! V tělocvičně patří mezi nejoblíbenější hry - basket, futsal, volejbal, ale u kluků je určitě na prvním místě poměrně nový sport - FLORBAL. Po více jak deseti letech praxe si myslím, že mistrovství tělocvikáře spočívá například v tom, jak rozdělí děcka do družstev. Tak aby vznikly přiměřeně stejně "silné" skupiny, které si dobře zahrají. Dále velmi záleží na pravidlech, aby se jednoduše a důsledně dodržovaly a také detaily, jako jsou třeba rozlišováky - dresy pro hráče...
Když je krásný den, slunce svítí a hřeje, kluků v tělocviku je tak akorát na fotbálek, připadá mi, že dělat tělocvikáře, je to nejlepší povolání na světě :-)
Když jdu ráno s dětmi do školy, připadám si jako Štaindler ve filmu Vrať se do hrobu; mírně zmatený otec s dvěmi dětmi, které si dělají co chtějí. Pak Julinku necháme ve školce a s Davídkem se blížíme k "jeho ústavu". Davídek mi dává ty typické otázky, jaké šestiletý kluk může dávat svému tatínkovi: co bude, až tu nebudeme, jak se cítí smrt? Vzpomenu si na krásné, ale smutné dialogy v McCarthyho knize Cesta, kde Otec se synem putují po světě po blíže neurčené katastrofě. A pak, skoro u domovních dveří, se srazím s atraktivní kadeřnicí a naskočí mi od W. Genaziana Deštník pro tento den, kde hlavní hrdina - profesionální zkoušeč bot, vždy, než se nechá svou kadeřnicí ostříhat, tak ji, v holičském kumbálku, rychle přefikne. A já si vzpomenu, jak mě tenkrát po Vánocích večer stříhala, povídala, co obvykle atraktivní a sympatické kadeřnice povídají, já se nechal "masírovat" jejíma rukama a přemýšlel jsem, zda tam má nějaký oddělený kumbálek...
Tak dnes nám elektrikář Jindra dodělal koplet elektriku v bytě: byl to víkendový porod, ale stálo to za to!!! Vše funguje a svítí, tak jak má :-) Když mi táta říkal, že je potřeba do našeho bytu natáhnout elektriku, klepal jsem si na čelo. Dnes, zpětně musím uznat, že měl pravdu a že jeho "vize" byla ta správná (už nám nefungovalo půl bytu :-)) Tak mám před sebou nový sen: novou televizi (ještě jsem si nikdy nekoupil televizi). Co říkáte třeba na tuto: Sony BRAVIA KDL-42W805B Co myslíte???
Má žena si koupila v Ikee vysněnou rohovou skříň, která se už nevyrábí, poslední kus. Měla z toho upřímnou radost (já taky). Při víkendové rekonstrukci elektřiny v našem bytě jsme udělali i předělávku obýváku, i různé nedodělávky z minulosti. Postupně, pomalu, nabírá náš byt ideálních obrysů :-)
Po více jak deseti letech jsem se viděl se svým strýcem. Naposledy jsme se viděli na pohřu babičky, jeho matky. Bylo to setkání příjemné. Strýc je pesimista, avšak spolehlivý a velmi pracovitý člověk. Včera večer jsme zašli na pivo, na pár plzní, obsluhovala "naše Ájinka". Byla to taková minioslava obyčejného života :-)
Děti jsme odvezli k babičce a dědovi. Stejně jsou "ty český ruce řemeslnický tak šikovný!!!"
Musím se k něčemu přiznat: po všech stránkách mám daleko k ideálu manžela, morální hvězdy či dokonalého učitele. Včera v hospodě jsem si však uvědomil, co nás všechny tři (Vladka, Tátu i mě) spojuje: zodpovědnost. To je ta priorita, když něco řeknu, musím to dodržet. Dodržet ty principiální věci. Jo a dostávám se do věku, kdy na schůzky chodím včas, protože je mi fakt trapně, aby někdo měl na mě čekat a ztrácet jeho čas. Asi stárnu :-)
V bufetu si s kolegyní dáváme kafe. Ptám se bufetářky: "Dá se někde vypít to kafe mimo bufet, když je bufet plný?" Bufetářka pokrčí rameny. "Nedá" ............. "Ale jo, jděte na dvorek, už tam v rohu svítí i sluníčko!!!" Otočím se, ve frontě stojí překrásná, drobná, asi tak pětadvacetiletá dívka. Vysvětluje nám trasu na dvorek. Přitom se potutelně usmívá. ............. Jdeme s kolegyní na dvorek. Sluníčko příjemně hřeje. Postáváme u zábradlí, popíjíme kafe, snažíme se ze slunce získat pozitivní energii. Pak přichází ona dívka. Pozdravíme se a já ji poděkuji za skvělý tip. Znovu se usměje. Je to fajn, i když vím, že už ji nikdy neuvidím :-)
"Dalo se této tragédii ve Žďáru nad Sázavou zabránit? Koho to byla chyba?" Na tyto otázky jsem se dnes ptal na přednášce na Akademii Věd profesora Cyrila Höschla. Asi zabránit ne, ta systémová chyba je ve způsobu poskytování informací o pacientu; to znamená, o těchto lidech by víc měli vědět nejen lékaři, ale také sestry, terénní personál... Rodina pacienta. Tak, aby byl pacient pod kontrolou, aby bylo jasné, že bere předepsané medikamenty. Ta systémová chyba je v informacích, v informovanosti. Ne v tom, zda inkriminovaná škola má dobré, či ještě lepší zabezpečení...
Dnes měl můj syn venku první fotbalový trénnink. Je fascinující ho sledovat, co se všechno za půlrok naučil :-) Prostě, jak ho to baví. Ta radost ze hry. Jsem na něj hrdý. Jsem na něj pyšný. A k tomu dnes bylo tak hezky :-)
A opět je tu pondělí ráno a já vás opět zdravím od čerstvě udělaného ranního pressa, kdy datluji na klávesnici mého 10.1 tabletu Samsung. Venku to vypadá na krásný den (alespoň do oběda by to mohlo vydržet) jen ta naše malá Julinka je nějaká nemocná... Doma řešíme palandu (pro děti) a novou televizi. S novou televizí máme vizi předělání celého obýváku, můj pracovní stůl dostanou děti a já mám nárok na mini počítačový stoleček (bílý Micke - Ikea). Ale hlavně nakoupíme další knihovnu pro mé milované knihy!!! Apropo, co zrovna čtete? Já dočítám Papírová města od Johna Greena a životopis designéra Applu Jonyho Ivea :-)
Skvělá finální tečka v podobě stříbra Ondry Moravce. Vynikající Gabča Soukalka. Smolařka, ale dříč - Veronika Vítková...Pro mě je morálním vítězem celého MS v biatlonu Michal Šlesingr. Škoda té střelby, ale Šlesingr, po zdravotních problémech, je aktuálně nejlepší skejtař na světě!!! A díky pane Václave Fiřtíku, který jste se toho už nedožil. Na začátku tohoto příběhu jste stál Vy!!! Nezapomeneme :-) Václav Fiřtík
Dnes šestí kluci, včera osmé holky. Co to znamená? Znamená to fenomenální úspěch čekého biatlonu. Že dnes v hospodě se nemluví o ničem jiném, že na Mísečkách mladí závodníci s takovou samozřejmostí jedou trénovat biatlon, že v mých hodinách tělocviku děláme "biatlon", že lidi šílí u TV, protože ten biatlon, že Češi jedou do Nového Města si užít BIATLON!!! Děkuji všem, kdo se o to zasloužili, kdo pro to vše dělá!!!
Po chytrých telefonech předpovídají analytici trhu "vlnu chytrých hodinek". Ohrozí tyto wifi-hifi hodinky klasické hodinky??? Šéfdesigner IWC Watch říká: "chytré hodinky" jsou úplně jiný segment trhu; jsou konstruovány podobně, jako chytré telefony - už teď se ví, že za rok budou "staré". A proto i jejich funkce není taková, jako u klasických hodinek, tedy spojení času s emocemi, které nás provází celý život. Klasické hodinky nás prostě přežijí!!! A proč jsem já fascinovaný právě hodinkama??? Líbí se mi to spojení absolutní minimalistické krásy s tou nejsofistikovanější funkcí na světě: měření času :-)
Venku je zataženo, mlha. Den na Ho... Nic se nedaří. Říkám si, že alespoň jednou za den si udělám dobře; alespoň jednou denně světlý okamžik mého života. Pustím si oblíbenou pásničku, udělám někomu radost, cokoliv. Jen tak, abych na vteřinu, dvě měl radost. Radost!!!
Kafkům Dům, nám. Franze Kafky 24/3, Praha 1, Staré město. Do 16.3.2015, 10-20 hod. "Není snadné jeho fotografie pochopit, ale je takřka vyloučeno se do nich nezamilovat" ČESKÉ CENTRUM FOTOGRAFIE Když půjdete na výstavu s přítelkyní, kamarádem, kamarádkou, ačkoliv je Ballen opravdu světoznámý fotograf, budete na výstavě, mezi jeho fotkami, téměř sami :-) Punckové atmosférě pak dodá dokonalou tečku velmi free kavárna v prvním patře s minimalistickou obsluhou, ale vynikající kávou :-)
Myslíte si, že děláte pro svou rodinu maximum? Myslíte si, že pracujete tak, jako nikdo? A zeptali jste se sami sebe, zda děláte něco navíc, něco nezištného pro někoho, ke komu nemáte žádné vazby, z koho nikdy nebudete mít žádný užitek? Děláte něco jen tak, aby jste alespoň trochu "zachránili svět"?
Já ano. Proč? Protože je geniální - jednoduchá a praktická. Protože je levná! Protože nábytek IKEA si prostě mohu dovolit!!! Mám rád knihovnu BILLY; tolik variací, tak příjemná pro MÉ KNIHY :-) Miluji knihy, miluji BILLY!
...do muže. Ano, začalo to tehdy, když jsem Vladkovi nesl jeho lyže. On mi vyprávěl, co všechno ten den dělal, poskakoval kolem mě, a já ho jen poslouchal. Pak, na Silvestra, mě nechal hrát FIFU 15 za jeho oblíbenou Barcelonu a dokonce nenápadně, schválně prohrál...A pak ve sprše na florbale mu spadlo mýdlo...když jsem ho zvedal, uvědomil jsem si, že Vladan je přeně ten typ, co podle něj Michelangelo dělal slavnou sochu Davida. A pak, na jeho gauči, se o mě opřel, zavřel oči a spokojeně oddychoval. Předl jako myš. A v té tichosti jsem si uvědomil všechnu krásu světa. Láska je jedinečná!!!
Je zvláštní, když lidem začnete spontánně říkat: "MÁM TĚ RÁD". Většinou reagují tak nějak s rozpaky, podivně až štítivě. Jsou v šoku, myslí si, že si z nich děláte legraci. Nevěří vám; připadá jim to patetické! A to mluvím o lidech mě blízkých, o lidech, které opravdu mám rád! Pojďme se obejmou, předat si energii, dotýkat se a říci si: MÁM TĚ OPRAVDU RÁD!!!
Opět se probouzíme do krásného rána. Včera jsem neodolal a griloval jsem. Sluníčko příjemně hřálo a já si každý moment náležitě vychutnával; stačí jen sedět a absorbovat onu sluneční energii. Už je takhle hezky čtrnáct dní!!! Vždy, když sluníčko svítí, mám lepší náladu. Lidi mají lepší náladu. Teď je hezky všude, na horách i na školním dvorku.
...je osobní výběr pana Zbyňka Petráčka ze světového tisku pro LN. "Pro děti jsou peníze zdrojem mysteria. Vycítí jejich moc a ptají se. Proč bych měl respektovat učitele, když vydělávají jen 60 tisíc dolarů ročně?" Ron Liebert, The New York Times Pamatuji si, jak jsem četl jakousi slohovou práci, kde se student ptal podobně: "Jak si mohu vážit někoho, kdo měsíčně vydělává méně, než je moje kapesné?" Tak nějak zněla ta otázka, která dost mých kolegyň naštvala, mě teda taky. Ale na druhou stranu, jsou to přesně ty otázky (k čemu mi to je, proč se to mám učit?), které formují další profesní život učitele. A tak učitel pak přemýšlí (já přemýšlím), jak vysvětlovat právě tyto a jiné otázky. A vlastně malé děti mi dávají vědět, že to nejsou otázky, které by měly primárně provokovat, prostě se na ně studenti (děti, žáci) ptají, protože hledají odpovědi.
Tak dcerka, poté, co řekla dědovi, že máme Kiu Šit, místo CEED, tak perlí dál. "Mami, co to je za KIU?" ""To je Julčo kombík, jako máme my!!!" "Mami, my máme KIU ZOMBÍKA?" TAKŽE OZNAČENÍ NAŠEHO AUTA DCERKOU JE: "KIA ŠIT ZOMBÍK" :-)
Vyprávěl mi Vladan, jak nějaký jeho velmi bohatý známý, který má nemocnou ženu a dům na Floridě, zažil cestu naplnění a absolutního štěstí, když jel autem z Bratislavy do Prahy; zákeřná nemoc ochromila nervovou soustavu jeho ženy, kdy různými cestami se ženu snažili vyléčit. A pak, najednou to vypadá, že se žena vyléčí - Ona svému muži, hrála přes telefon, přes hands free v autě, na klavír. ON, sedící v autě cestou do Prahy, poslouchal JI, hrající na klavír na Floridě. Celou cestu. A byl šťasten.
Dnes ráno jsem si říkal, že jsem asi těhotný; Davídek nakreslil obrázek s želvičkama GoGo a ŽuŽu a dal ho do poštovní schránky paní, která nám želvičky darovala. Dnes ráno, cestou ven, dostal Daví dopis od paní...bylo to krásné psaní, před domem jsem ho Davídkovi četl, z očí se mi koulely slzy jako hrachy. Davídek si dopis vzal a celý den ho nosil jako posvátné psaní :-) Ty nejlepší věci jsou tak jednoduché! Pro každého.
V pondělí byl u nás doma student Ondra, dělali jsme spolu nějaké věci na školním časopise. Ondra má na starost design a grafiku (v tom se taky dost vyznám) a také fotografuje. Můj syn Davídek chodil okolo a zaujatě nás pozoroval; pak se ztratil ve svém pokojíčku a za chvíli donesl vlastní verzi svého nového časopisu ŽELVA :-)
Včera jsem se musel v jednom shodnou s mým kamarádem Vladanem Včelkou; kdybych měl hodně peněz a taky hodně volného času /což se většinou moc neslučuje/, rozhodně bych si nekoupil vilu na Floridě, chatu v Alpách ani privátní letadlo. Necestoval bych, byl bych se svou ženou a svými dětmi na nějaké zánovní chalupě někde v Česku. Chodil bych v mé milované Praze na ta samá místa co chodím, dělal bych asi skoro to samé, co dělám. Asi bych se víc zaměřil na dárky pro mé blízké, ať už bych je kupoval, nebo sám vyráběl. Chtěl bych trávit víc času se svými kamarády. Psal bych knihu, četl bych si každé ríno noviny, poslouchal bych Radiožurnál a večer ipod. Oblboval bych holky, diskutoval bych s klukama. Machroval bych, zpíval bych... Byla by to pro mě vlastně nějaká životní změna, kdybych měl ty peníze???
Jsou lidé, kteří hodně pracují a mají relativně hodně peněz. Jsou lidé, kteří pracují málo a mají relativně málo peněz. Existují lidé, kteří nepracují a peněz mají mooc a lidé, kteří pracují moc a nemají žádné peníze. Je to spravedlivé, nebo nespravedlivé? Co je to vlastě "Mít moc/málo peněz" ???