Zápisky učitele

Po několika hektických dnech, co jsme se vrátili z Chorvatska, zase píšu pár slov; Dnes odjela náštěva z USA. Zvláště dětí (s jejich speciální velkoryso-demokratickou výchovou) jsem se trochu bál, ale hvězdy mi přály a sousedi pod námi jeli zrovna na dovolenou... Náštěvu z USA vystřídala má žena; tak jsme s dětmi zamávali Amíkům odjíždějícím v tramvaji směr Praha Hl.N. a hup do auta na letiště pro mámu :-) Dnes i včera pohodová grilovačka na BALKONY a tak...

Dnes v 1.00 jsme dorazili z Chorvatska do Prahy. Tak jeden od mé dcery: když děda ráno balil všechny věci do svého auta (Toyota Rav4), zeptala se má 3.letá dcera (vnučka): "dědo, my nepojedem naším autem Kiou ŠIT (neumí správně vysloviz Cee´d)???

Dnes jsem je na pláži celý den pozoroval, hrál si s nimi, tisknul je k sobě, mazlil se s nimi, házel je do vody, dělal jim žraloka i vodotrysk, stavěl s nimi z písku tunel Blanku, hrad Křivoklát, vodní nádrž Lipno. A celou dobu si v duchu říkal: MÁM SKVĚLÉ SUPR DĚTI. JAK JÁ JE MILUJU:-)

Zítra ráno odjíždíme z Chorvatska domů. Napadá mě při tom jeden pojem, slovo: smutek. Ne snad z odjezdu, všechno jednou končí a další dovolená za chvíli začíná. SMUTEK z něčeho, co de facto už nemůžete ovlivnit, i kdyby jste sami moc chtěli. Smutek z věcí a událostí, které se uzavřou a nikdo s tím nic nenadělá. To, že to nemíte ve vlastních rukou, že si TO žije vlastním životem.

...říká mimo jiné pro časopis Forbes pan podnikatel Dědek. A já s tímto vyjádřením nemohu nic jiného, než souhlasit. Sám o sobě si myslím, že jsem vizionář. Kdysi jsem snil o tom, že bychom mohli fungovat s  přenosnými telefony. Jako jeden z prvních jsem měl mobil. Jako jeden z prvních jsem měl iphone, kdy ta koncepce chytrého telefonu mi přišla naprosto geniální. A dnes tvrdím, že je iphone  předražený telefon, jehož spirit umřel se Stevem Jobsem. Dnes vidím budoucnost v Androidu, konkrétně v telefonech Sony Xperia Z1, Z2... a v čínském Xiaomi!!! Co si o tom myslíte vy?

Dnes jsem si na pláži uvědomil, že už mi není dvacet a že čtyřicítka se neúprosně blíží! Ukazuje to několik dost výrazných indícií; na obdivné pohledy dvacetiletých slečen ony reagují jinak, než před dvaceti lety: tehdy to bylo buď jasně pozitivní (ten prostopášný smích spojený  flirtováním), nebo jasně negativní (prostředníček).  Dnes je to jasné pokaždé - je až zarážející, jak dokážou dívky na obličeji pantomimicky vyloudit: "Uchyláku, co chceš???". Další jasnou indicií je má váha - dnes s oblibou říkám "tehdá před  dvaceti kily". A pak samozřejmě onen fyzický výkon: skočím do vody, chci zamachrovat tak, že jako toho kraula poplavu rychle a ono to ejhle nejde a ještě k tomu dostanu křeč do lýtka, že se málem utopím. No věk člověk nezastaví, ale když jsem viděl dnes dva vášnivé německé seniory, tak si alespoň říkám, že láska je mocná a že je (může být) v každém věku! Hezký romantický večer přátelé :-)

...je hit, který tady v Chorvatsku, na pláži, slyším každý den. A poté, co si ho před spaním začala prozpěvovat i má tříletá dcera, souhlasím s idnes.cz, že i pro mě je to hit letošního léta. A tak po třech točených pivech Laško v místní cukrárně Orchidea, kdy jsme se z otcem vypařili na chvíli z pláže, jsme ulehli na deku vedle krásně si hrajících dětí (není nic hezčího, než když si vlastní děti hrají sami) a pozorovali jsme na nedalekém beachvolejbalovém hřišti nejkrásnější zadek všech dob (pane Bože díky za ty minimalistické plavky-kalhotky) s on-line komentářem mého otce, který je srozumitelný snad pro všechny národnosti. A v uších mi znělo "Because..."

Po devíti dnech znovu prší. Tentokrát se nikdo nezlobí - po devíti dnech vedra je to docela úleva. Je zajímavé, jak moc ovlivňuje počasí náladu; zatímco v Praze, když je hezky, vždy se mi zlepší nálada, tady v chorvatsku jsem zase moc rád za ten déšť a chladnější vzduch. Ono se to zítra zase zlepší... Počasí sleduji v aplikaci na Androidu YR (jsou to Norové - www.YR.NO, mají velmi přesnou předpověď).

Jednou se to muselo stát: ráno, když jsem s dětmi došel na pláž, naše pravidelné místo už bylo obsazené; na našem krásném, geniálním a vlastně už fyzicky nám patřícím místě ležel na jakési odporné dece neidentifikovatelné barvy od pohledu nesympatický břicháč, který, když začal mluvit, vyklubal se z něho dyslektický Maďar. Stáli jsme tam tři: já, dcerka i synek, a koukali na to panoráma s jedním obézním Maďarem. Ten, aniž by nás spatřil, valivým pohybem spokojeného čuníka se otočil k nám zadkem a vypustil monstrpšouk, jako když si havíř utne po šichtě a večeři. Hned po vypuštění té rychty nám všem bylo jasno - nám i Maďarovi, že to byl prd břeněk: hlučný, mazlavý až mokrý. Maďar se nenápadně rozhlídl po okolí a už už byl spokojený, že to nikdo neviděl, když tu udělal poslední pohled za sebe, kde jsme stáli my tři. Všichni jsme se na něj dívali (dcerka až obdivně) a synek řekl jen:"BŘENĚK", čemuž Maďar těžko rozuměl, každopádně to spontání vyjádření mého syna katalyzovalo Maďa

"Kamarádství" je slovo, pojem, význam, o kterém bych chtěl psát, ale netroufám si. Netroufám si, protože se bojím, že to bude znít jako jeddno velké klišé. Co si myslíte o KAMARÁDSTVÍ vy?

Sestřelení letadla s 300 civilisty i útok na Michala Hrůzu mi přijdou jako absurdity a šílenosti dnešního světa. Není nějaká mezinárodní dohoda, že se na civilní letadla nestřílí? Když někoho skorozabijete, bezdůvodně napadnete, neměli by jste za to dostat ten nejtvrdší trest? Na jednu stranu máme každým dnem díky novým technologiím neuvěřitelné možnosti, na druhou stranu se "rodí" šílenci, magoři a kreténi, kteří mají absolutně nevypočitatelné vzorce chování. Některé věci nikdy nepochopím.

Na terase našeho apartmínu popájím ranní presíščko, zapíjím ho vodou Evian a relaxuji. Ve vzduchu je cítit moře, v hlavě mám ony pocity z písčité pláže, až se dám napospas křišťálově čisté a orgasticky osvěžující vodě chorvatského moře. A za pár temp už budu dovádět s rybami a chobotnicemi, slaná voda ze mě udělá vodního nadsamce. A pak na pláži si dám jedno mojito a budu šťastný. Ať máte, Pražané, krásný den taky, myslím na vás všechny!

Kdyby jste se měli rozhodnout, bez ohledu na cenu a značku, jaký mobilní telefon si pořídit, jaký by to byl??? Dokážete si představit situaci, že se vzdáte luxusu mobilního telefonu? Nebo naopak máte pocit, že dobrý telefon vám zlepšuje život? Jen taková historka na konec: Vladan má samozřejmě vždy nejnovější iphone, protože ve skutečnosti Mac zakládali tři lidi: Jobs, Wozniak a Včelka. Jobs s Wozniakem se s Včelkou potkali na univerzitě v Kalifornii. A pojmenování iphone vzniklo hned na začátku jejich vztahu, kdy Jobs chtěl Včelkovi něco říct, jenže Vladan zrovna telefonoval jedním z těch telefoních automatů v kampusu univerzity, a jelikož Vladan ještě neuměl pořádně anglicky, šeptal mimo sluchátko na Steava Jobse -" I foune now" a Jobse napadlo, no to je jasný - "iphone".

Často mi píšete s otázkou, kam jezdí Vladan Včelka na dovolenou. Dnes jsem dostal povolení přímo od Vladana, že můžu zveřejnit alespoň způsob trávení dovolené Vladana a jeho rodiny. Vladan jezdí na dovolenou do různých destinací, nicméně každý rok si přes léto vyšetří 14 dní na KVV. Že nevíte, co je to "KVV"?!? KVV je zkratka ostrova v Jaderském moři - Kingdom of Vladan Včelka. I když se tento ostrov nachází na tajném místě v chorvatských vodách, je KVV výsostné místo Vladana a jeho rodiny. Vladan je král, majitel, jeho nejvyšší excelence. Privátní letadlo Vladoair dopraví rodinu Včelkovu do Rijeky, kde v přístavu čeká motorová luxusní superjachta a během hodiny dopraví Vladana a spol na ostrov. Na ostrově čeká několik domorodých tanečnic, které přivitají Vladanovu rodinu tradičním tancem HUNGA-BUNGA. Celý ostrov je privátní, mimo Vladanovy rodiny bydlí na ostrově jen personál. Ostrov má písčité pláže i kamenité pobřeží. Vladanova vila je částečně vytesaná do skály, částeč

Ráno se můj otec podívá na naše dnešní sousedy, s kterými budeme trávit den na pláži, a hned je mi vše jasné: Hned vedle leží fašouni z Německa, na druhé straně pak okupanti z Ruska, Maďarům nejde rozumět a Chorvati jsou líná veteš. Všichni Asiati jsou kurvy šikmoocí (na mou poznámku, že Japonci mu vyrobili vůz, táta řekne, že Japonci do této kategorie Asiatů nepatří a že zrovna Japonce na pláži žádného nevidí). Slováci jsou Slováci a kvůli Čechům přece otec do Chorvatska odjel. Aby je nemusel minimálně 14 dnů vidět. Když chci namítnout něco o předsudcích, diskriminaci a ...otec se už dávno ztrácí ve vlnách Jaderského moře. Po vykoupání přichází táta ke své dece. "Ty svině mi ukradli boty" prohlásí tak, že ho slyší úplně všichni. Podívá se okolo, jakoby se všichni sousedi podíleli na této loupeži století, jakoby si otcovy staré polorozpadlé boty rozdělily všechny ty národnosti na tisíc kousků tak, aby každý měl trofej od tohoto prudícího dědka z Čech. "Jestli na někom u

Na přelidněné pískové pláži v Loparu se snažím najít nějaká pozitiva. Proto vyrážím   se svým šestiletým synem na průzkum pobřeží: když budu mít štěstí, narazíme na nějkou obnaženou mladou Češku či Němku. Konečně!!! Zírám na pěkná ňadra krásné půvabné dívky. "Proč se tati díváš na ty prsa tý paní?", ptá se mě můj syn. Sjedu svého syna drsným pohledem a káravým hlasem mu říkám: "Davide, to není paní, to je ještě slečna!" Synek pokračuje druhou otázkou:"A proč je to paní a né slečna?" A sám si odpoví: "Paní asi nosí podprsenku, že tati?"

Když táta zajišťoval apartmán v Chorvatsku, několikrát zdůraznil, že budeme mít k dispozici gril na dřevěné uhlí. Hned první den jeho příjezdu se rozhodl, že bude grilovat. Nikomu však nic neřekl a tak, když tlusté špalky obehnal kolem novin, a zapálil, divil se, že shořely jen noviny. Po tomto neúspěšném pokusu naštvaně odešel s tím, že se na grilování taky mám podílet. Jako správný zálesák jsem začal dělat třísky z dřeva pod krbem, když tu se objevil znovu můj drahý tatínek s nějakým bodláčím. Ujal se druhého pokusu, bodláčí vzplálo i ty evidentně zelené a vodou nasáklé kousky, všude strašný kouř, smrad jak při výrobě plastů, a najednou se objeví majitel penziónu, co že prý děláme (otec v tu chvíli už tu není, že prý se na to může vysrat), že pálíme v krbu DEKORACI!!! A tak se mnou jedná jak s debilem, vysvětluje mi krok po kroku, co mám udělat, já jen mlčím, poslouchám a omlouvám se. Majitel odchází, skoro mě pohladí po vlasech jako bych byl z nějakého ústavu a v okamžiku, kdy mizí,

...a to co mi řekla, si za rámeček nedám. A to jsem si jen malinko dovolil polemizovat na téma placení, neplacení daní v Monaku. Zapomněl jsem však, že tři monacké vily na nejprestižnější adrese vlastní trio: Štěpánek-Včelka-Kvitová. A tak při společném grilování vysvětloval Vladan Petře mé názory. Jo a přátelé, Vladan je jediný občan Monaka, který nejen že neplatí daně, ale Monako mu za jeho přítomnost ještě platí!!!

Sedím na terase našeho vysněného apartmánu, déšť bubnuje na parapet, obloha je zatažená. Když jsem naposledy mluvil s mým kamarádem Vladanem, v náznaku legrace mi říkal, že podstoupil několik čajoterapií spojených s modlením za déšť a sníh u chorvatského moře v červenci, že si koupil plátěnou figurku, nééééééé nepodobnou mé maličkosti, a že bude nabroušenou horkou jehlou do ní v prvavidelných intervalech píchat...Tehdy, když mi to v legraci povídal, tehdy jsem se tomu upřímně smál. Teď už vím, že to žádná legrace ani nadsázka nebyla: nevím, kolik spirituálních aromačajů musel Vladan vypít, ale každopádně tady v  Chorvatsku jsem ještě neviděl slunce a dny rozlišuji podle toho, zda prší hodně, či zda prší nejvíc. Od překročení hranic mě celé tělo bolí tak, jako by do mě někdo píchal rozžhavenou jehlou a teče mi z očí, z nosu i z jiných míst, jako bych měl alergii snad na úplně všechno. Takže Vladane, je vidět, že každou práci, co děláš, děláš neskutečně poctivě, důsledně a s obrovskou lá

Zítra jedeme od našich německých přátel k moři; když propočítáváme předběžné výdaje za dálnice a silnice, nemohu se zbavit dojmu, že se na nás státy jako je Slovinsko a Chorvatsko snaží rýžovat prachy za každou cenu. Pojedeme asi přes noc, aby naše malé děti spaly. Je cítit, jak se děti těší. Pro mě je to podeseti letech v Chorvatsku, pro ně to bude poprvé v životě u teplého moře.

Katastrofa v podobě porážky Brazilců od Němců 7-1 ukazuje, jak zbytečné je pořádání MS ve fotbale: tak slabý tým, který tentokrát Brazilci měli, neměl postoupit ani ze skupiny. Olympijský vítěz Lukáš Polert kdysi prohlásil, jak by se mu líbilo, kdyby sportovci na Olympiádě soutěžili každý za sebe, prostě by se fandilo všem. Tehdy mi to přišlo ulítlý, dnes na tomto principu v podstatě funguje fotbalová liga mistrů: kluby mají hráče z celého světa, hraje se každý rok, systém zápasů je atraktivnější pro diváka a spravedlivější pro jednotlivá mužstva. Prostě mistroství světa ve fotbale je už dávno překonané, je to přežitek. Zrušme ho!

Je těžké pro učitele psát o prázdninách blog. A tak mezi spaním pod širákem, koupáním v jezeru či moři, si vzpomenu na své čtenáře. Přeji všem krásné prázdniny, k těm dvěma měsícům volna by mi vláda mohla přidat i nějaké penízky, ať si to volno můžu s rodinou pořádně užít. Myslím na vás všechny; na vás v kancelářích, na vás u kancelářských stolů, na vás ve všech těch jídelnách a restauracích, kteří si dáváte prázdninové-pracovní slevněné menu. Na vás, kterým se ráno nechce vstávat i na ty, co se potí v práci dlouho do noci. A upřímně vám všem přeji, aby jste si prázdniny (a i když máte jen 14 dní) užili. Přeji vám vášnivý sex, super sportovní zážitky, skvělé knížky, fascinující hry s dětmi. Perfektní koupání, dobrou náladu a zasloužený relax. A jen samé příjemné věci. A pokud vám bude smutno, mrkněte na můj blog. A pokud si myslíte, že nemůže být hůř, vězte, že Vladan Včelka nebude mít přes prázdniny ani den volna. Myslete i na něj. S úctou Jadran Řepa, další vstup bude až od moře...