Majda

Ve škole jsem si ji poprvé všiml při vánočním volejbalovém turnaji: vynikající volejbalistka Majda se "nedostala" do nominace ve své třídě, tak si "vytvořila" vlastní družstvo, složené většinově z programátorů. Programátoři mají s volejbalem problém. Ale Majda jako vůdčí osobnost si svůj tým postavila, trénovala ho, koučovala... Byl to výjimečný zážitek sledovat tým OUTSIDERŮ, KTEŘÍ SE NEUVĚŘITELNĚ ZLEPŠOVALI ZÁPAS OD ZÁPASU!!!  A bylo tu finále a já byl rád, že zrovna tento zápas jako tělocvikář nerozhoduji, nepískám a můžu si vychutnat každý balón tohoto skvělého mače :-) Majda hrála absolutně pro tým, atmosféra jak na olympiádě. Říkal jsem si, to jsou ty okamžiky každého člověka, když bojuješ o zlato, musíš tam nechat všechno, úplně všechno a zároveň si to užít, abys mohl říct, že jsi pro to udělal maximum. A je jedno, jestli hraješ finále školního turnaje či jsi na olympiádě!
Po vítězném finále jsem Majdu potkal na obědě ve školní jídelně, poprvé s ní prohodil pár slov (ona byla tak milá a fajn) a pak se cítil, že mluvím s mistryní světa; v ten okamžik pro mě byla Majda mistryně světa.
Na Majdu jsem dnes myslel, když její mladší bratr Pepa Dostál vydřel NA OLYMPIÁDĚ STŘÍBRNOU MEDAILI :-)