Abych byl k Vladanovi spravedlivý, měl bych taky napsat něco, co bude oproštěno od všech těch sarkastických, ironických a, řekněme si milí čtenáři, trochu posměvačných poznámek na jeho adresu. Málokdo tedy o Vladanovi ví, že jedna z jeho nejčastějších přezdívek (Nick) je " da Vinci ". Ano, v té přezdívce, v tom NICKU, je obsaženo vše, čím může být Vladan, sice velmi stručně, ale přesto extrémně výstižně charakterizován. Tak třeba dneska: ráno začal (cca 1h.30min) vyřezáváním soch z cedrového dřeva v životní velikosti, pak po malé přestávce, kdy zvolil krátkou meditaci s mátovým čajem v dlaních, se věnoval své oblíbené malbě s jeho častým tématem KRAJINA VŠEDNÍHO DNE a ještě do oběda stihl svých pravidelných dvacet minut hry na mandolínu. Mimochodem, ve hře na mandolínu se vypracoval v mistra, je jakýmsi vynálezcem polyfonní hry, kdy posluchač má pocit, že hraje hned mandolín několik (když skromně vzpomíná na poslední veřejná vystoupení, kde s mandolínou účinkoval jako host,...