Ve škole máme ještě schůzku s paní ředitelkou a domlouváme strategii pro nové sportovní multiuniverziální venkovní hřiště (basket, florbal, házená...) a venkovní posilovnu. Když odcházím ze školy, stavím se ještě ve fotokomoře, kde Lucinda vyvolává negativ z tématické cesty na kolech v České Kanadě (film ji vyšel nádherně a má skvělé fotky!!!). Při té příležitosti ji ukazuji fotografii z www.cernobilysvet.cz, kterou jdu prodat zájemci a mám s ním schůzku ve tři v Kávovarně v pasáži Lucerna. Lucinda na fotce objevuje nějaké nedostatky, které pak kupci okamžitě ukazuji. On si nakonec fotku kupuje a já mu dávám stovku slevu.
Kolem čtvrté se konečně dostanu do svého chrámu fotografie Fotoškoda, kde mi už měsíc leží některé odstavené knížky a časopisy, které mi tam zanechal pan Marek R.(má sekci knihy a časopisy na starosti a dělá to skvěle). Potkávám tam zajímavého týpka fotografa na penzi i mého bývalého studenta Marka H. (chodil do fotokroužku, který ve Škodovi pracuje a děláme si společně selfíčko :-)
Když si pak listuji nádhernou knihou Nicka Bradta (http://www.nickbrandt.com/), kdy do digitálně vyfoceného obrazu umísťuje klasické fotky zvířat v původní Africe a fotí to v změněné industriální Africe v původních nafocených místech, jsem z této velkoformátové knihy úplně konsternován, přichází ke knize nějaký týpek, asi v mém věku a začne ty fotky komentovat: najednou vzniká rozhovor mezi mnou, tím týpkem a panem Markem R. Debatujeme o kráse knihy, o klasické i digitální fotografii. Když se na týpka podívám, poznávám v něm slavného fotografa Adolfa Ziku, od kterého mám knihu ONE YEAR OF MY LIFE, kdy Adolf zachytil svou malou Leicou devět fotografií každý den, každý měsíc každý rok. Žena mi tu knihu koupila (trochu schválně), protože jsem byl takový oponent Adolfových fotografií na dálku a ta kniha mi změnila můj fotografický život!!! A tak se ptám na všechny ty otázky, které jsem vždy měl, když jsem si prohlížel Adolfovy fotky a on mi odpovídá, jako by to byl kámoš s dětství a my seděli někde na pivu. A pak tam přichází několik lidí z personálu Fotoškody, kteří se zaujatě hlásí do konverzace :-) Mluvíme spolu asi půl hodiny, Adolf i se svou ženou odchází a já odcházím na Jiráskovo náměstí na tramvaj. Tam hraje streetově holka, co má fakt super hlas, skoro jako Lenka Dusilová a když ji dávám do klobouku dvacku, poznávám, že je to opravdu LENKA DUSILOVÁ :-)
Pak už jedu domů, kde mě čekají mé holky (Davídek je ve škole přírodě) a jim povídám, jak jsem prožil dnešní den, PÁTEK TŘINÁCTÉHO :-)
Komentáře
Okomentovat