Můj nejlepší den v Praze je taková moje skládanka
(puzzle) nejlepších okamžiků během celého roku ve městě, ve kterém žiji.
Nejradši mám víkendové ráno, kdy nemusím vstávat do práce; budí mě naše čtyřletá
dcera Julie skokem na mé břicho z nočního stolečku, přitulí se a tím svým
pověstným chraplákem (mix hlasu Joe Cockera a Helenky Zagorové) mi zahlásí do
ucha: „Táto, vstávej, máma s Davídkem dělají palačinky!“. Přecházím do
kuchyně, kde opravdu můj sedmiletý syn Davídek, za vůně čerstvě připravené
kávy, míchá všechny potřebné ingredience, aby pak má žena Heda mohla udělat ty
nejlepší palačinky se zavařeninou pod sluncem! Sedím u okna, ve vzduchu je
cítit jaro, za oknem slunečný den a já vychutnávám onu kombinaci palačinek,
kávy a sobotních Lidovek, zatímco v bytě to žije tím typickým životem
čtyřčlenné rodiny s dvěmi malými dětmi.
Dopoledne miluji na pražské Náplavce. Je takový obyčejný
letní den. Po dešti. Postupem času, který se líně přibližuje k obědu, jdu
opět s rodinou po mokré kamenné dlažbě, v které se odráží celá Praha.
Loudáme se a příjemně „zevlujeme“ tak blízko řeky Vltavy. Náplavka se začíná plnit lidmi. A i
naše děti začínají vnímat tu příjemnou atmosféru. Vytahuji můj fotoaparát na
klasický černobílý film, který nosím
pořád s sebou.
Oběd miluji v Café Louvre na Národní třídě. Je podzimní
den (když zavřu oči, ještě vidím to barevné listí, co se vždy zvedne do svého
typického tance s větrem pokaždé, když
projede po ulici taxík). Babí léto. Než nám přinesou oběd, tak s mým
norským kamarádem Torem hrajeme rychlé šachy (na čas – s šachovými
hodinami). Domlouváme se, že po obědě
zajdeme na výstavu čb. fotografií do Leica Gallery.
Vždy, když odpoledne napadne v Letohrádku Hvězda
čerstvý sníh, objeví se, jako v pohádce, do půl hodiny v tomto kouzelném
pražském parku běžkařská stopa!!! A už jsme s celou rodinou na
běžkách, máme dokonale namazanou
skluznici a jede to jako po másle, zažíváme pravý běžkařský orgasmus!!! Vsadil bych se, že u Letohrádku potkáváme (taky na běžkách)
Forresta Gumpa.
Nejradši mám páteční večerní čas v Kávovarně,
v pasáži Lucerna, s mou
bývalou studentkou Kateřinou. Už mám po práci, těším se na víkendové dva dny
volna a u Cafe au lait s deckou rulandy poslouchám Kačku, jak se jí daří
na medicíně, kterou právě studuje. Po očku pozoruji v pasáži „divadlo
ulice“ a poslouchám její spontánní pražské zážitky, ale i povídání z cest,
kde se svým přítelem byla, co se jí stalo a co zažila. Sám přitom sním, myslím
a vybavuji si své vlastní vzpomínky, kde má milovaná Praha hraje vždy hlavní
roli J
Komentáře
Okomentovat