Dnes proběhla taková akce o velké přestávce ve vestibulu školy, kde se představovala nová výstava fotografií z Tater. Premiéru měly také nové rámy, které jsem vybíral za pomocí mého kamaráda Martina z Krumlova. Z Martina se během let stal takový filantrop a mecenáš určitých školních akcí. Pro mě je to úžasný a fascinující zážitek, že někdo, jen z čirého přátelství a z lásky k dobrým věcem, dokáže dávat takové ohromné věci. A to dávání vypadá tak samozřejmě...
Studentka Adéla rozhodla, že žádná vernisáž nebude a že se pustí "jen" nějaká slovenská hudba - gramofonová deska. Já tam stál a pozoroval ty fotografie a říkal si, že je to vlastně fajn; fotky, které vás chytí a nepotřebují žádné oslavné proslovy ani komentáře. Kdo chce, ten si najde. A vzpomněl jsem si na včerejšek, když sami studenti tu výstavu instalovali a já si uvědomil, jak to najednou na té oranžové stěně krásně rezonuje a zní...
Studentka Adéla rozhodla, že žádná vernisáž nebude a že se pustí "jen" nějaká slovenská hudba - gramofonová deska. Já tam stál a pozoroval ty fotografie a říkal si, že je to vlastně fajn; fotky, které vás chytí a nepotřebují žádné oslavné proslovy ani komentáře. Kdo chce, ten si najde. A vzpomněl jsem si na včerejšek, když sami studenti tu výstavu instalovali a já si uvědomil, jak to najednou na té oranžové stěně krásně rezonuje a zní...
Komentáře
Okomentovat