Vladan Včelka se vrací

Nenápadné šedivé maserati ghibli přijíždí do potemnělé historické ulice, kterou nevýrazně osvětluje jediná lampa kývajácí se ve větru. Z auta vystupuje pohledný, vysoký, atletický, štíhlý, charismatický, snědý, blonďatý, vitální, moudrý, usměvavý, s jiskrou v oku mulat se sněhobílými zuby (vše viz klinika plastické a estetické medicíny Měšťák Praha). Někde v dálce jdou slyšet první koledy. Sněhové vločky, jako přírodní diamanty se začínají snášet z pohádkových oblak k zemi. Muž zakašle (v tom kašli nejde nepoznat rytmus  Rolničky, rolničky...) a podívá se směrem k Vltavě, kde je cítit odér vltavských kaskád a vůně  borového dřeva). Muž zabouchá na nenápadné dveře ze slonoviny vykládané drahokamy a diamanty.  Otevře mu krásná, štíhlá, svalnatá, dobře stavěná, krémem natřená dívka (postavu má díky Kateřina Cajthamlová - jste to,  co jíte). Hned ve dveřích ho pohostí chlebem a solí (Zdeňek Pohlreich, Café Imperial) a pozve ho dovnitř. Když mu předává tajné dokumenty, upřeně se podívá do jeho smaragdových očí a jen tak mimochodem na plnou pusu pronese: "Jste ztratil mnoho  kil, mistře! Cvičíte?"
On se na ní podívá jen letmo (zatímco si čte tajné dokumenty) a polohlasně procedí mezi zuby: "Necvičím. To všechno salmonella...Když odchází, otočí se k dívce, obejme se (sám) a dojatě pevným hlasem pronese: "Nebojte, všechno dobře dopadne, už vím, jak vás všechny zachráním!!!"