27.4.08
"Na veletrhu knihy mi H. koupila tento malý zápisník. Zapisovat si své příběhy není pro mě úplně nová zkušenost: v r. 2000 jsem si dělal zápisky z naší cesty na kole na polární kruh. S postupem času si uvědomuji cennost těchto zapsaných postřehů (zvláště pro kreativce, jako jsem já)!"
"Pár minut před půlnocí jsem našel ve své "krabici od bot" zatoulané černobílé negativy. Je to, jakoby mi někdo vrátil čb. vzpomínky v podobě těch nalezených negativů - hurá - jakoby jsem těm snímkům, inverzním obrázkům po letech lépe rozuměl..."
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Bylo to na jednu stranu spontánní rozhodnutí, psát si "svůj život" do zápisníku, na druhou stranou zde byla inspirace právě přečtenými deníky od Sándora Máraie (Svíce dohořívají). Márai si zapisoval své každodenní postřehy někdy od svých čtyřiceti let až do své smrti (zemřel vlastní rukou v 89ti letech). Byl to tak syrový, extrémně silný zážitek, číst tyto postřehy člověka, který více jak půl svého života strávil za hranicemi svého Maďarska.
Deník jsem si pořídil i proto, že jsme očekávali narození našeho prvního dítěte a samotného mě zajímalo, jak to budu prožívat a zaznamenávat touto zápisníkovou literární formou :-)
"Na veletrhu knihy mi H. koupila tento malý zápisník. Zapisovat si své příběhy není pro mě úplně nová zkušenost: v r. 2000 jsem si dělal zápisky z naší cesty na kole na polární kruh. S postupem času si uvědomuji cennost těchto zapsaných postřehů (zvláště pro kreativce, jako jsem já)!"
"Pár minut před půlnocí jsem našel ve své "krabici od bot" zatoulané černobílé negativy. Je to, jakoby mi někdo vrátil čb. vzpomínky v podobě těch nalezených negativů - hurá - jakoby jsem těm snímkům, inverzním obrázkům po letech lépe rozuměl..."
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Bylo to na jednu stranu spontánní rozhodnutí, psát si "svůj život" do zápisníku, na druhou stranou zde byla inspirace právě přečtenými deníky od Sándora Máraie (Svíce dohořívají). Márai si zapisoval své každodenní postřehy někdy od svých čtyřiceti let až do své smrti (zemřel vlastní rukou v 89ti letech). Byl to tak syrový, extrémně silný zážitek, číst tyto postřehy člověka, který více jak půl svého života strávil za hranicemi svého Maďarska.
Deník jsem si pořídil i proto, že jsme očekávali narození našeho prvního dítěte a samotného mě zajímalo, jak to budu prožívat a zaznamenávat touto zápisníkovou literární formou :-)
Komentáře
Okomentovat