Trenýrky

Včera ráno jsem se rozhodl, že půjdu běhat. Tady v Ostravě u rodičů. Nemohl jsem však najít své speciální funkční trenýrky, které jsem minulou noc zanechal v koupelně. "Zeptej se táty, asi si je nedopatřením vzal na sebe", volá na mě máma z kuchyně. Volám tátovi, zda na sobě náhodou nemá moje trencle. "Ty osle, tvoje podělaný trencle nemám, zato mám nahlas teď v autě hadsfree!!!", oznamuje mi otec, kdy mimo sebe někam veze na služební cestu jěště další tři dámy. "Tak co?", ptá se máti, a její potutelný úsměv prozrazuje, že přesně věděla, v jaké situaci budu s otcem ohledně mých trenclí mluvit. "Hele, tvoje trencle tatí, fůůůj", hlásí můj syn, když je vytahuje z pod stolu i s mýma ponožkama.