Sedím na terase našeho vysněného apartmánu, déšť bubnuje na parapet, obloha je zatažená. Když jsem naposledy mluvil s mým kamarádem Vladanem, v náznaku legrace mi říkal, že podstoupil několik čajoterapií spojených s modlením za déšť a sníh u chorvatského moře v červenci, že si koupil plátěnou figurku, nééééééé nepodobnou mé maličkosti, a že bude nabroušenou horkou jehlou do ní v prvavidelných intervalech píchat...Tehdy, když mi to v legraci povídal, tehdy jsem se tomu upřímně smál. Teď už vím, že to žádná legrace ani nadsázka nebyla: nevím, kolik spirituálních aromačajů musel Vladan vypít, ale každopádně tady v Chorvatsku jsem ještě neviděl slunce a dny rozlišuji podle toho, zda prší hodně, či zda prší nejvíc. Od překročení hranic mě celé tělo bolí tak, jako by do mě někdo píchal rozžhavenou jehlou a teče mi z očí, z nosu i z jiných míst, jako bych měl alergii snad na úplně všechno. Takže Vladane, je vidět, že každou práci, co děláš, děláš neskutečně poctivě, důsledně a s obrovskou láskou:-)
Komentáře
Okomentovat