Milý deníčku, musím se ti přiznat, jak mě sžírá pocit té dokonalosti, kterou představuje VLADAN VČELKA. Vím, že spousta lidí sní o tom, žít život VLADANA VČELKY, krásné ženy, drahá auta, kvalitní pití a neskutečné zážitky. Jenže mě už nebaví dávat pokaždé na první úder golfový míček do jamky, mě už obtěžují všechny ty kecy o mé dokonalosti, mě přijde strašlivá nuda být pořád ten nejlepší! Protože ta nejistota úspěchu (kterou já bohužel neznám) je vlastně pro všechny lidi ona motivace jít kupředu, ona síla, která všechny (kromě mě) žene vpřed. A taky, to ti jen tobě jedinému deníčku milý můžu přiznat, závidím JADRANU ŘEPOVI, tu jeho kantorskou práci (když jsem viděl jak zapaluje v těch dychtivých očkách ty plamínky), to jeho poslání, nezištnost a touhu něco někomu předat. Je to krásné a zároveň se trápím. A jen ty deníčku pochopíš, proč ta má dokonalost je pro mě tak zničující!
Komentáře
Okomentovat