Zápisky učitele

Kauza trenér Holoubek (AC Sparta Praha) leccos vysvětluje. Zatímco experti, trenéři i veřejnost volají o centrálním systému trénování, jaký je třeba v Německu, volají po vzdělávání neprofesionálních trenérů –rodičů, aby hned od mládí byli fotbalisté správně vedeni, tam nahoře RYBA SMRDÍ OD HLAVY!!! Je paradoxní, že trenér Sparty, který má viditelné a neoddiskutované úspěchy nemá šanci získat profilicenci, zatímco pánové Rada, Chovanec či Straka, o jejichž trenérských kvalitách a minimálním fotbalovém intelektu, který je důležitý pro koučink na reprezentační úrovni LZE JEDNOZNAČNĚ POCHYBOVAT!!! Uzavřený systém, kde nemá normální smrtelník šanci získat profilicenci, i kdyby byl s týmem MISTR SVĚTA, je mafiánský, kamarádíčkovský a hlavně EXTRÉMNĚ KORUPČNÍ!!! Až budeme zase brečet, že nemáme hráčskou kvalitu, která by se vyrovnala nejlepším fotbalovým národním týmům, ptejme se, proč trenéři těch nejmenších jsou nedostatečně a nebo vůbec honorováni a proč profilicenci může získat ...

Včera odpoledne jsem byl, jako učitel našeho gymnázia, na schole pragensis - veletrhu pražských středních škol pro deváťáky ZŠ - aby žáci ZŠ měli větší možnost se rozhodnout, na jakou střední školu půjdou. Studenti našeho gymnázia s velkým nadšením a láskou si povídali s případnými zájemci a jejich rodiči o studium na naší škole. Naši studenti předávali dál supr atmosféru naší školy a pozitivní energii.

Znáte to. Čekáte na přejezdu, než přejede vlak. Dnes byla Na Veleslavíně opravdu pohádková atmosféra, tak jsem si to čekání trochu zkrátil fotografováním :-)

V oboře Hvězda se mi naskytlo několik momentů pro fotografování. Musel jsem zastavit, a alespoň mačkat spoušť ve svém foťáku v mobilu. No uznejte sami, má to něco do sebe :-) Fotografováno Huawei P9 lite.

Ráno, po sobotním propršeném dni, jsem měl čerstvé presso na balkóně. Bylo nádherně (stále je!!!), slunce se opřelo do mého obličeje a já nasál tu energii fotonů (ano Vladane, tuším, co na to řekneš :-))....Nemohl jsem odolat. Osedlal jsem svou silničku, svého krásného modrého oře a vyrazil na pravidelnou dávku cyklistických emocí :-) A za hodinu se celý vyčistil jak WC na chalupě.

Dnes naši mladší Lišáčci hráli na Slávii se Slávií. Při vydatném dešti jsme vyhráli 23:11, ale vyhrál fotbal!!! Byla to fotbalová paráda!!!

...začal tím, že jsem zůstal v pondělí doma s Julčou, protože v neděli zvracela. V úterý pak hurá do školy, odpoledne mě čekala má první přednáška na UK. Mluvil jsem o pedagogické praxi. Ve středu Den osobností - Adolf Zika, světoznámý fotograf, kterého jsem měl tu čest uvádět, zanechal (nejen) ve mě opravdu obrovský dojem a spoustu vjemů a námětů k přemýšlení. Ve čtvrtek 17. listopad - na Národní třídě jsme celá rodina zapálili svíčky a vzpomněli si (nejen) na Václava Havla. V pátek jsem šel večer na pivo s jiným fotografem - Jířím Píšou - fotografem Prahy. Jirka se živí jako ajťák, má firmu s padesáti zaměstnanci, ale hlavně fotografuje ty nejkrásnější pražská zákoutí. Jak fotograf Zika, tak forograf Píša mají společnou vášeň a absolutní nadšení pro to, co dělají!!! Od Jirky Píši jsem dostal fotografickou knížku. Já jsem mu na oplátku dal nové číslo fotografického časopisu čbs :-)

Pedagogika v praxi, aneb co vás na fakultě nenaučí. Přiznám se, byl jsem nervózní, ale zároveň plný očekávání, zda mám studentům učitelského oboru na FTVS něco říct. A bylo to moc fajn, odměnili mě potleskem :-)

Ráno jedu do školy, v kabátě, s šálou, v saku, s motýlkem. S černým elegantním kloboukem. V metru potkávám půvabnou studentku Báru. Hlásí se ke mě, bavíme se spolu, jdeme spolu do školy. Když vcházíme do školy, vítá nás zástupkyně s jedním mým kolegou. Když dorazím až k nim, kolega procedí mezi zuby, hele to není žádná Osobnost s krásnou přítelkyní, to je jen Škapa s Patočkovou :-) Světoznámého fotografa Adolfa Ziku přivítala narvaná učebna chemie. A byla to úžasná přednáška, kdy studenti panu Zikovi několikrát aplaudovali. Sám Adolf mi několikrát řekl: "podal jsem si ruku s americkými prezidenty, tykám si s holywoodskými hvězdami, ale z těch gymnazistů jsem měl opravdu obrovský respekt!!!".

Kafe, svíčky a atmosféra...

 Tak vyrážím do práce. Z Řep do kopce na Bílou horu. Podzimní zbarvení se mixuje s jemnou sněhovou přikrývkou, která na této fotce není moc vidět.  Ve Hvězdě, na vršku, je sníh už viditelný. Dvouminutová impresionistická jízda oborou. Veleslavín. Slunce mě konečně pozdravilo. Nabídl se mi monumentální pohled. Tak konečně u školy. Po 25ti minutách jízdy na kole není po sněhu ani památky. Tak, konečně v kabinetu! Teď už jenom osprchovat se a hurá do třídy na hodinu chemie :-)

...ty jdeš, synu, do školy. Sněžný poprašek dává tvé cestě romantický nádech. Ostré slunce tě hřeje do zad. Do zad, na kterých každý den nosíš svůj každodenní úděl školáka -  těžký batoh plný učebnic, sešitů a knih. Ty však nevnímáš ani slunce, ani tíhu všeho toho vzdělávání. Těšíš se do školy na své spolužáky i paní učitelku. Těšíš se na tu každodenní školní atmosféru.

Možná bych si koupil lepší auto, přestěhoval se do domku na dobré adrese...Ale taky možná ne. Určitě bych dál dělal práci, kterou dělám. Kterou mám rád :-) A určitě by se ze mě stal závislák na kupování dárků mým blízkým; rodině, kamarádům, známým...Nebo jen tak někomu úplně cizímu udělat radost dárkem. A vůbec dávat dárky je supr :-)

Jako kdybych o tom pořád nemluvil :-) http://sport.idnes.cz/barbora-stryova-fed-cup-tenis-rozhovor-d95-/tenis.aspx?c=A161113_233624_tenis_ten

Naši fotbaloví Lišáci válí. Euforie, disciplína, láska k fotbalu. A hlavně skvělí rodiče a prarodiče - ta nejúžasnější podpora našeho skvělého fotbalového týmu :-)

Ano, vážení přátelé! Mám nový telefon, jak se praví v nadpisu. Od Huaweie jsem přešel k Huawei, odlehčené verzi P9 lite. Píši vám až po časové odmlce, abych se oprostil od zbytečných euforických vyjádření, ale ten telefon je prostě skvělý! Teda absolutně vyhovuje mým požadavkům pro telefon: vynikající fotoaparát, skvělé uživatelské prostředí, 3000mA vytuněná baterka, fantastické odladění a parádní konektivita. Ne ne, nejsem PR manager od Huaweie, jsem jen koncový spokojený uživatel :-)

Ve středu jsem jel ze školy tak, abych stihl trénink ve tři v Řepích. Hned u školy, poté co jsem v jednosměrce dal přednost sanitce, jsem uviděl na chodníku pod plachtou mrtvé tělo; vedle toho výjev jako z filmu: plačící paní a utěšující muž. Na setkání s trenérkou jsem dělal testy mobility; překvapilo mě, jak jsem mobilní, v koncovém výsledku jsem dopadl lépe, než jsem čekal. Taky jsem si, mentálně, nastavil nějaké další cíle v mém tělesném (i duševním) rozvoji. V pátek jsem se dozvěděl, že umřel známý skvělý fotograf a pedagog Jiří Všetečka. Sám jsem ho uváděl na naší školní ztradiční akci: DNU OSOBNOSTÍ. Dnes jsem se dozvěděl, že ten mrtvý muž byl právě pan Všetečka: bydlel hned vedle školy, sám jsem ho několikrát potkal a zdravil.

Dobrý čaj je jako dobré víno: má svou charakteristickou chuť, své charizma, svůj příběh. Člověk se napije, poválí onen lahodný nápoj na jazyku, který musí mít i tu správnou teplotu, a zasní se. Vidí hořkost dálek, teplo pouští i kyselost horských luk. Slyší cvrkot cikád i šumění moře. Vnímá ty zaprášené ulice v Dillí i onu čerstvost jarního Kavkazu. Prostě dobrý čaj.