Zápisky učitele

V čase COVIDU 19 mám dost času a různé možnosti si vyzkoušet můj nový foťák. A tak kromě Street fotografie fotím skoro všechny témata: krajinu, portréty, sportovní akce, zátiší... Kvůli karanténě samozřejmě využívám jako své hlavní obrazové objekty především mou rodinu a náš panelákový byt. 1. Foťák se skvěle drží - parádní grip doplňuje malé tělo. Do mé brašny po Fujině X-100T se Nikon Z50 pohodlně vejde. 2. Na Nikoňácké menu jsem zvyklý - je jednoduché a intuitivní. Využívám funkční tlačítka, kde si nastavuji funkci různé typy měření expozice a funkci ostření obrazu. Povětšinou fotím s prioritou clony (čas a iso se dopočítávají procesorem fotoaparátu). 3. Zatím jsem nevyzkoušel konverzi na objektiv digitální zrcadlovky NIKON (školní Nikon D5100 jsem půjčil ještě v čase před COVIDEM studentce Aničce). Takže využívám seťák pro z50 - DX 16-50. Povětšinou fotím na tu šestnáctku. Objektiv mi vyhovuje - jak zoomem tak ostrostí a prokreslením vyfotografovaných fotografií. 4. Hledáče...

Když se zavřely školy byl jsem vedoucí lyžařského kurzu v Krkonoších. S paní ředitelkou jsme se domluvili, že kurz "dojedeme". Studenti byli na horách ve větším bezpečí, než v Praze. V pátek jsme dolyžovali a pak zavřeli i sjezdovky. Přijel jsem z lyžáku a pak hned jsem šel cestou digitální výuky -google class, hangouts, gmail.... Doma už jsme třetí týden. Balkón se stal v čase pěkného počasí NIRVÁNOU, občasný útěk do lesa božskou krásou! A přesto vím, že jsou na tom lidé daleko hůř, než jsem já! Lidé, kteří přišli z hodiny na hodinu o práci, starší lidé se špatným zdravím a imunitou. Na ty především myslím a držím jim palce. Já mám přece balkón, dobré víno i nějakou parádní knížku...

Asi po 20 letech po nástupu digitální techniky do fotografie jsem se rozhodl, že si koupím vlastní digitál. A zkusil jsem levnější řadu FUJI  X-T100. Musím říct, že mě fujina nadchla. Dvě věci u fujiny, z kterých jsem byl malinko rozladěný:  jelikož jsem ještě od analogu (kinofilmu) NIKOŇÁK, byl jsem trochu zmatený z fujimenu. Co mi však nevyhovovalo na fujině vůbec, byl grip - uchopení foťáku. Naopak jsem byl nadšený z fujifiltrů! Když jsem jel se školou na třídní výlet do Krkonoš, přestala mi fujina po výletě na běžkách ostřit. Nakonec jsem dostal (od mall) peníze zpět. A uvažoval jsem o další bezzrcadlovce, nejdříve samozřejmě FUJIFILM. Ovšem dostala se mi pod nos bezzrcadlovka od Nikonu - NIKON Z50. Kromě toho, že má skvělý úchop (grip), je pořád pěkně maloučká, má úžasný hleáček a hlavně... pro mě známé příjemné nikoňácké menu!!! A z prvních testovacích fotovýstupů jsem  nadšený!!!  

Alena Wagnerová - Cestou životem Obyčejná vynikající kniha "obyčejné" autorky o obyčejných věcech. Autorky s nepopiratelným literárním talentem, která píše bez patosu a kýče. Autorky v nejlepším životním a profesním věku. Bravo Aleno Wagnerová!!!

V létě, na dovolené u Balatonu, jsem se rozhodl, že si pořídím TV službu NETFLIX. Když jsme žili s partnerkou v USA, koupili jsme si televizi, kdy jsme sledovali filmy s anglickými titulky. Posílení naší angličtiny - to byla základní myšlenka koupě streamovací služby NETFLIX. A po SPOTIFY je to určitě naše rodinná favoritní dobrá volba!!!

Jako VIRTUÁLNÍ FIRMU jsme si vybrali pivovar - vařili jsme pivo. Protože jsme Gymnázium Arabská a sídlíme na ulici Arabská č.14, snažili jsme se vyrobit polotmavého Araba se stupňovitostí 14! Pivo se jmenuje KANTOR. Myslím, že se to povedlo :-)

Učitelé a různá uskupení podporující učitele bijí na poplach: přidejte učitelům, priorita je víc peněz pro učitele! Rád bych tady, před Vánoci, něco málo k tomu napsal. Já i moje žena, oba jsme učitelé. Můj první plat (2003) byl 9 200 Kč na ruku. Tehdy jsem ještě učil v Ostravě. Bydleli jsme u babičky, peníze jsme ještě moc neřešili. Pak jsme se přestěhovali do Prahy. Plat se nám malinko zvýšil. Peníze jsme začali řešit v okamžiku, kdy se nám narodili děti. Naše pražské výdaje byly větší než příjmy. Žena změnila práci a šla do soukromého sektoru. Měli jsme malé děti, řešili jsme v Praze drahé bydlení. Nic moc jsme si nemohli dovolit. Pomáhali nám všichni okolo. Žena se vrátila do školství, protože ji to nebavilo v soukromém sektoru. Dnes oba pracujeme ve školství, platíme dluhy, nejsme milionáři. Přesto ten pocit stresu, který jsem kdysi zažíval, že jako učitel jsem finanční socka, je už dávno pryč. Přizpůsobili jsme se. Žijeme na co máme. V létě nejezdíme do hotelu, ale pod stan. N...

...

KDE: V Ostravě Vítkovicích v atletické hale KDY: V úterý 11.12.2018 KDO: Rychlý holky z Gymnázia Arabská, Praha 6 CO: 2. místo v republiceeeeé RYCHLÝ, SILNÝ, CHYTRÝ, ODVÁŽNÝ PRACOVITÝ, POCTIVÝ, MILÝ, PROSTĚ SUPR SUPR SUPR ARABSKÝ HOLKY!!! DÍKY!!!!!!!!!!

Tak přišel sníh do Prahy. Je to už druhá sněhová nadílka tuto začínající zimní sezónu. Sníh, ačkoliv je bílý (a bílá je agresivní barva), vždy dává krajině, ať už je jakákoliv, jistý pocit uklidnění.

Gymnázium Arabská,  DEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ.

Dne 26.11. 2018 zemřela paní učitelka a dlouholetá ředitelka MŠ Socháňova, paní Simonka Skoumalová. Spolu s paní učitelkou Ilonkou tvořila skvělý tým u žlutých šnečků. Byla mi vzorem, lidským i profesním. Nesmírně si vážím toho, že má dcera mohla projít "jejíma rukama". Čest její památce.

Kdysi jsem začínal s iPhone 3G. Vlastně to byl první chytrý telefon na našem trhu, který který vzal v potaz běžný koncový uživatel. A musím říct, že to byl můj nejlepší telefon. Tedy až do minulé středy, kdy jsem znovu přešel k iPhone 8. Data z androidu se snad přehrála úplně všechna a bez problémů (tak typických u androidu). Ovládání je (z mého pohledu uživatele) prostě skvělé a intuitivní!!! Dnes jsem si vytiskl na své domácí tiskárně Canon Selphy 1300 fotografie z iphone a je to prostě bomba!!! Jsem v euforii a totálně nadšený :-)

Z plzeňského soudu odchází Vladan k autu: jeho dilema rychle se vyčurat někde okolo, či to vydržet domů se okamžitě rozplyne - prostě kolem auta není čůrat kde! "Vydržím to!!!" S tímto odhodláním už fičí Vladan po plzeňské dálnici - směr Praha. V Praze však Vlada čeká nepříjemné překvapení - kolona přes půl Prahy. U Hradčanské, kdy jeho Arteon jede krokem, se Vladan dívá na polovypitou dvoulitrovou láhev koly; a nepřemýšlí dlouho: rychle do sebe na jeden lok hodí zbytek koly aby měl láhev připravenou na čůrání v autě. Když musíš tak musíš: u semaforu, kde svítí snad jen červená se připraví, stáhne si kalhoty a...a hned vedle v pruhu přijede vedle jeho fára nabitý autobus MHD. Všichni znuděně hledí ven z autobusu na...Vladana!!! Vladan nasazuje kalhoty, a při náznaku zelené na semaforu vyráží na Letnou. Po pár metrech brzdí, háže za auto trojúhelník a sprintuje k cirkusovému šapitó. Berousek neberousek, napětí střídá uvolnění...

Ten pocit, kdy se snažíte jít proti proudu. Ten pocit kdy jde dav proti vám. Ten pocit, kdy se cítíte na tomto světě úplně sami...

Miluji světlo a tísíc jeho podob. Miluji fotografii a tisíc jejich odstínů. Pokaždé jsem fascinován těmi fotografickými obrazy. Pokaždé se divím a jevím!!! Jak jednoduché, prosté a geniální!!!