Učitelé a různá uskupení podporující učitele bijí na poplach: přidejte učitelům, priorita je víc peněz pro učitele! Rád bych tady, před Vánoci, něco málo k tomu napsal.
Já i moje žena, oba jsme učitelé. Můj první plat (2003) byl 9 200 Kč na ruku. Tehdy jsem ještě učil v Ostravě. Bydleli jsme u babičky, peníze jsme ještě moc neřešili. Pak jsme se přestěhovali do Prahy. Plat se nám malinko zvýšil. Peníze jsme začali řešit v okamžiku, kdy se nám narodili děti. Naše pražské výdaje byly větší než příjmy. Žena změnila práci a šla do soukromého sektoru. Měli jsme malé děti, řešili jsme v Praze drahé bydlení. Nic moc jsme si nemohli dovolit. Pomáhali nám všichni okolo. Žena se vrátila do školství, protože ji to nebavilo v soukromém sektoru.
Dnes oba pracujeme ve školství, platíme dluhy, nejsme milionáři. Přesto ten pocit stresu, který jsem kdysi zažíval, že jako učitel jsem finanční socka, je už dávno pryč. Přizpůsobili jsme se. Žijeme na co máme. V létě nejezdíme do hotelu, ale pod stan. Nejíme v drahých restauracích. Modlíme se za naše zdraví a zdraví našich blízkých. Po všech stránkách si nežijeme špatně (finanční stránka je jen jedna dílčí věc). A tady bych se rád dostal k věci: učitelé by si zasloužili víc peněz, ale nemyslím si, že je to absolutní priorita našeho vzdělávání. Vím, žiji v bublině skvělého gymplu, učím výborné děti. Žijeme v parádním a krásném městě. Máme zajímavé možnosti, oba s ženou děláme práci, která nás baví. Jsme relativně spokojení. Budu rád za každou korunu, kterou dostanu navíc, ale spokojenější bych možná byl, kdyby ubylo ve školství byrokracie, administrativy. Kdyby konečně byla jednoduchá a jasná koncepce. Minimalistický a dobře kontrolovatelný systém. Jasné a větší pravomoce pro ředitele škol. Vidím kolem sebe spoustu skvělých lidí - jak učitelů, tak jejich žáků.
A hlavně: teď už jsem naladěn na vánoční atmosféru. Hezký svátky a hlavně zdraví, lidi :-)
Já i moje žena, oba jsme učitelé. Můj první plat (2003) byl 9 200 Kč na ruku. Tehdy jsem ještě učil v Ostravě. Bydleli jsme u babičky, peníze jsme ještě moc neřešili. Pak jsme se přestěhovali do Prahy. Plat se nám malinko zvýšil. Peníze jsme začali řešit v okamžiku, kdy se nám narodili děti. Naše pražské výdaje byly větší než příjmy. Žena změnila práci a šla do soukromého sektoru. Měli jsme malé děti, řešili jsme v Praze drahé bydlení. Nic moc jsme si nemohli dovolit. Pomáhali nám všichni okolo. Žena se vrátila do školství, protože ji to nebavilo v soukromém sektoru.
Dnes oba pracujeme ve školství, platíme dluhy, nejsme milionáři. Přesto ten pocit stresu, který jsem kdysi zažíval, že jako učitel jsem finanční socka, je už dávno pryč. Přizpůsobili jsme se. Žijeme na co máme. V létě nejezdíme do hotelu, ale pod stan. Nejíme v drahých restauracích. Modlíme se za naše zdraví a zdraví našich blízkých. Po všech stránkách si nežijeme špatně (finanční stránka je jen jedna dílčí věc). A tady bych se rád dostal k věci: učitelé by si zasloužili víc peněz, ale nemyslím si, že je to absolutní priorita našeho vzdělávání. Vím, žiji v bublině skvělého gymplu, učím výborné děti. Žijeme v parádním a krásném městě. Máme zajímavé možnosti, oba s ženou děláme práci, která nás baví. Jsme relativně spokojení. Budu rád za každou korunu, kterou dostanu navíc, ale spokojenější bych možná byl, kdyby ubylo ve školství byrokracie, administrativy. Kdyby konečně byla jednoduchá a jasná koncepce. Minimalistický a dobře kontrolovatelný systém. Jasné a větší pravomoce pro ředitele škol. Vidím kolem sebe spoustu skvělých lidí - jak učitelů, tak jejich žáků.
A hlavně: teď už jsem naladěn na vánoční atmosféru. Hezký svátky a hlavně zdraví, lidi :-)
Komentáře
Okomentovat