Eurovize: nuda ve Stockholmu

Po dlouhé době jsem se v sobotu, alespoň po očku, koukal na první program ČT. Na mezinárodní pěveckou soutěž jsem byl zvědavý z více stran: zajímalo mě, na jaké úrovni jsou dnešní mladí zpěváci z různých zemí, jakou atmosféru bude tato soutěž mít a jaké originální prvky a profesionalitu mladí zpěváci přinesou. Řekl bych, že profesionalita byla nejsilnějším prvkem většiny vystoupení. Byla tu snaha udělat v každé písni opravdu show, megalomanie efektů a ohňostroj barev byl v podstatě cítit z každého vystoupení, i když pokaždé trochu jinak. A tak ve víru barev, vášně, velkých slov a emocí bylo vystoupení mladého sympatického Švéda vlastně velmi minimalistické a nejvíc originální. A taky sympatické.
Vítězství ukrajinské zpěvačky mě šokovalo; kromě toho, že moderátor upozornil, že má toto vystoupení politický nádech, nebylo na tomto vystoupení zajímavého zhola nic!  Zpěvačka zpívala jakýmsi mixem jekotu, skřeku a tatarštiny, kdy srdceryvné výjevy se střídaly s hysterickým vytím hladových vlků na Aljašce. Dokonce jsem si vítězné vystoupení musel znovu připomenout na videu, abych si vzpomněl.

Zajímavým porovnáním (kvůli porovnání jsem soutěž sledoval hlavně) byl výkon Justina Timberlaka s ostatními výkony: nelze jednoznačně okamžitě hodnotit, zda bylo o tolik lepší než vystoupení mladých interpretů, určitě je to dobrá práce produkce soutěže, že takovou megastar do soutěže dostali.