Přeskočit na hlavní obsah

Kalhotky mé ženy

Minulý týden, když jsem jel na kole do práce, jsem si ráno uvědomil, že potřebuji naolejovat řetěz: totiž strašně vrzal. Tudíž jsem poprosil mou ženu, aby mi dala nějakou hadru; naolejovaný řetěz se musí vysušit od oleje! Žena chvíli něco mumlala a pak po mě hodila - své kalhotky. Když jsem namítal, že takové luxusní prádlo jsem na ní nikdy neviděl, odsekla jen, že jsou roztrhané, že je snad má vyhodit??? Tak jsem si naolejoval řetěz a vyčistil kalhotkama mé ženy. Obé - olej i kalhotky - jsem si pak dal do přední brašny na mém bicyklu.
Přijedu na kole do školy a u stojanů mě zdraví studentka Anička, sympatické děvče, dost od rány, jak se prý mám? Když jsem ji viděl, uvědomil jsem si, že během cesty do školy řetěz pořád vrzal a tak jsem poprosil Aničku, zda by mi nepomohla-nepodržela kolo. Ona to ráda učinila a když jsem jí požádal, aby mi podala olej, který mám v přední brašně, vytáhla - hádejte co - kalhotky mé ženy! No pane profesore, co to fujtajbl je, řekla studentka Anička, a já udělal největší chybu - dal jsem se do vysvětlování. To jsou jen kalhotky od oleje, na řetěz....vypadlo ze mě. Jo tak ještě řetízek je Vaše libůstka, to v tý  brašně najdu ještě pouta a bičíky, co pane profesore!!! Na to už se nedalo nic říct...

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jsem učitel, prosím (ne)přidejte mi!!!

Učitelé a různá uskupení podporující učitele bijí na poplach: přidejte učitelům, priorita je víc peněz pro učitele! Rád bych tady, před Vánoci, něco málo k tomu napsal.

Já i moje žena, oba jsme učitelé. Můj první plat (2003) byl 9 200 Kč na ruku. Tehdy jsem ještě učil v Ostravě. Bydleli jsme u babičky, peníze jsme ještě moc neřešili. Pak jsme se přestěhovali do Prahy. Plat se nám malinko zvýšil. Peníze jsme začali řešit v okamžiku, kdy se nám narodili děti. Naše pražské výdaje byly větší než příjmy. Žena změnila práci a šla do soukromého sektoru. Měli jsme malé děti, řešili jsme v Praze drahé bydlení. Nic moc jsme si nemohli dovolit. Pomáhali nám všichni okolo. Žena se vrátila do školství, protože ji to nebavilo v soukromém sektoru.
Dnes oba pracujeme ve školství, platíme dluhy, nejsme milionáři. Přesto ten pocit stresu, který jsem kdysi zažíval, že jako učitel jsem finanční socka, je už dávno pryč. Přizpůsobili jsme se. Žijeme na co máme. V létě nejezdíme do hotelu, ale pod stan. Nej…

Školní projekt VIRTUÁLNÍ FIRMA

Jako VIRTUÁLNÍ FIRMU jsme si vybrali pivovar - vařili jsme pivo. Protože jsme Gymnázium Arabská a sídlíme na ulici Arabská č.14, snažili jsme se vyrobit polotmavého Araba se stupňovitostí 14! Pivo se jmenuje KANTOR. Myslím, že se to povedlo :-)






Proč tento blog?

Říkám si, když může mít svůj blog kdejaká pubertální šestnáctka,
proč bych nemohl mít svůj elektronický zápisník já, muž na prahu čtyřicítky, táta dvou malých dětí, učitel na gymplu?!? Stejně, jako ta šestnáctka, mám i já SVŮJ SVĚT! Pestrobarevný život plný zajímavých událostí, nečekaných zvratů, akčních scén, romantických příběhů i splněných snů:-) A protože jsem učitel, rád se nechávám inspirovat svými studenty; zajímá mě, co čtou, jakou hudbu poslouchají, či na čem právě ulítají. I mě zajímá nejnovější typ iPhone, tablet Nexus 7 či nějaké fakt cool chytré hodinky. i Já používám WhatsApp, Kindle, či kompaktní fotoaparát Canon.
Do práce jezdím na kole, sdílím názory na Zemana na FB, lyžuju zásadně s helmou. A je toho mnohem víc!!! Těším se, že si o tom popovídáme:-)