Včera se mi naskytly zvláštní okamžiky lidského druhu, kdy jsem měl možnost sledovat dvě různé generace, jak prožívají naplnění jejich snů...
Ráno, nejdřív proběhl nákup kola pro mého syna; kolo mu kupovali babička s dědečkem. My s ženou jsme týden před slavnostním nákupem provedli prvovýběr a objednávku. Tehdy si můj synek kolo vybral (zajímal se o důležité věci jako je barva a blikačka, my jsme dopilovávali nedůležité věci, jako je velikost a tvar rámu) a včera následovala ona slavnost: doladění detailů, předání a finální zaplacení kola: pozorovat mého syna při tom všem bylo objevné, fascinující, krásné! Uvědomil jsem si také, co můj syn má a co já ne a učím se to od něj - svobodu v rozhodování! Já, jako generace tvz. Husákových dětí jsem si nemohl vybrat z ničeho, byl jsem rád, že jedno kolo v obchodě bylo, Davídek má dnes nepřeberné možnosti výběru. A myslím si, že pro člověka je naprosto zásadní, aby si vybral on sám, co se mu líbí a co ne! Nejen pro jeho vnitřní spokojenost. Mě otec koupil kabát a řekl, že je to to nejlepší co on mohl vybrat. Co ON mohl vybrat?!?
Odpoledne pak následoval nákup auta pro tátu s mámou, tedy pro dědečka a babičku. Tam jsem zas viděl mého chvějícího tatínka, který s jakousi dětskou zvídavostí a radostí prožíval celý ten rituál nákupu. A musím říct-napsat, že díky prodejkyni, sympatické, krásné a mladé ženy, to byla opravdu velmi důstojná show, s které jsem měl i zážitek já, ten skoro nezávislý pozorovatel veškerého dění nákupu :-)
A vlastně to byl i děda, kterého můj syn něco naučil - protože na stará kolena si nakonec koupil auto, které bylo vždy jeho snem!
Ráno, nejdřív proběhl nákup kola pro mého syna; kolo mu kupovali babička s dědečkem. My s ženou jsme týden před slavnostním nákupem provedli prvovýběr a objednávku. Tehdy si můj synek kolo vybral (zajímal se o důležité věci jako je barva a blikačka, my jsme dopilovávali nedůležité věci, jako je velikost a tvar rámu) a včera následovala ona slavnost: doladění detailů, předání a finální zaplacení kola: pozorovat mého syna při tom všem bylo objevné, fascinující, krásné! Uvědomil jsem si také, co můj syn má a co já ne a učím se to od něj - svobodu v rozhodování! Já, jako generace tvz. Husákových dětí jsem si nemohl vybrat z ničeho, byl jsem rád, že jedno kolo v obchodě bylo, Davídek má dnes nepřeberné možnosti výběru. A myslím si, že pro člověka je naprosto zásadní, aby si vybral on sám, co se mu líbí a co ne! Nejen pro jeho vnitřní spokojenost. Mě otec koupil kabát a řekl, že je to to nejlepší co on mohl vybrat. Co ON mohl vybrat?!?
Odpoledne pak následoval nákup auta pro tátu s mámou, tedy pro dědečka a babičku. Tam jsem zas viděl mého chvějícího tatínka, který s jakousi dětskou zvídavostí a radostí prožíval celý ten rituál nákupu. A musím říct-napsat, že díky prodejkyni, sympatické, krásné a mladé ženy, to byla opravdu velmi důstojná show, s které jsem měl i zážitek já, ten skoro nezávislý pozorovatel veškerého dění nákupu :-)
A vlastně to byl i děda, kterého můj syn něco naučil - protože na stará kolena si nakonec koupil auto, které bylo vždy jeho snem!
Komentáře
Okomentovat